Job 4
1 Alors Éliphaz, de Théman, prit la parole, et dit:
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Si l'on tente de te parler, te fâcheras-tu? Mais qui pourrait retenir ses paroles?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Voici, tu as souvent instruit les autres, et tu as fortifié les mains affaiblies;
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Tes paroles ont relevé ceux qui chancelaient, et tu as raffermi les genoux qui pliaient.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 Et maintenant que le malheur t'arrive, tu te fâches; et parce qu'il t'a atteint, tu es tout éperdu!
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Ta piété ne fait-elle pas ta confiance? Ton espérance, n'est-ce pas l'intégrité de tes voies?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Cherche dans ta mémoire; quel est l'innocent qui a péri, et où des justes ont-ils été exterminés?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 Pour moi, j'ai vu que ceux qui labourent l'iniquité et qui sèment la peine, la moissonnent.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 Ils périssent par le souffle de Dieu, et ils sont consumés par le vent de sa colère.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 Le rugissement du lion, le cri du grand lion cesse, et les dents du lionceau sont anéanties;
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 Le lion périt faute de proie, et les petits de la lionne sont dispersés.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Une parole m'est furtivement arrivée, et mon oreille en a saisi le murmure.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 Au milieu de mes pensées, pendant les visions de la nuit, quand un profond sommeil tombe sur les humains,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 Une frayeur et un tremblement me saisirent, et effrayèrent tous mes os.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Un esprit passa devant moi, et fit hérisser le poil de ma chair.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 Il se tint là et je ne reconnus pas son visage; une figure était devant mes yeux. Il y eut un silence; et j'entendis une voix:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 “L'homme sera-t-il juste devant Dieu? L'homme sera-t-il pur devant celui qui l'a fait?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Voici, il ne se fie pas à ses serviteurs, il trouve des défauts à ses anges.
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 Combien plus chez ceux qui habitent des maisons d'argile, qui ont leurs fondements dans la poussière, qu'on écrase comme des vermisseaux!
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Ils sont détruits du matin au soir; sans qu'on y prenne garde, ils périssent pour toujours.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 La corde de leur tente est coupée, ils meurent, sans avoir été sages. “
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
