Job 39
1 Sais-tu le temps où les chamois mettent bas? As-tu observé quand les biches faonnent?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 As-tu compté les mois de leur portée, et sais-tu le temps où elles mettent bas?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Elles se courbent, elles font sortir leurs petits, et se délivrent de leurs douleurs;
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Leurs petits se fortifient, ils croissent en plein air, ils s'en vont et ne reviennent plus vers elles.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Qui a lâché l'onagre en liberté, et qui a délié les liens de cet animal farouche,
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 A qui j'ai donné la steppe pour demeure, et la terre salée pour habitation?
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Il se rit du bruit de la ville; il n'entend pas les clameurs de l'ânier.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 Il parcourt les montagnes qui sont ses pâturages, il cherche partout de la verdure.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Le buffle veut-il te servir? Passe-t-il la nuit auprès de ta crèche?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Attaches-tu le buffle par la corde au sillon? Herse-t-il tes champs en te suivant?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Te fies-tu à lui parce que sa force est grande, et lui abandonnes-tu ton travail?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Comptes-tu sur lui pour rentrer ton grain, et pour l'amasser sur ton aire?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 L'aile de l'autruche s'agite joyeusement; est-ce l'aile et la plume de la cigogne?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 Non, car elle abandonne ses œufs à terre, elle les fait couver sur la poussière;
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 Elle oublie qu'un pied peut les fouler, une bête des champs les écraser.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Elle est dure envers ses petits, comme s'ils n'étaient pas siens. Son travail est vain, elle ne s'en inquiète pas.
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Car Dieu l'a privée de sagesse, et ne lui a point départi d'intelligence.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Quand elle se lève, et bat des ailes, elle se moque du cheval et de son cavalier.
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 As-tu donné au cheval sa vigueur? As-tu revêtu son cou de la crinière frémissante?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Le fais-tu bondir comme la sauterelle? Son fier hennissement donne la terreur.
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 De son pied il creuse la terre; il se réjouit en sa force; il va à la rencontre de l'homme armé;
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Il se rit de la crainte, il n'a peur de rien; il ne recule point devant l'épée.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Sur lui retentit le carquois, la lance étincelante et le javelot.
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 Bondissant et frémissant, il dévore l'espace; il ne peut se contenir dès que la trompette sonne;
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Dès qu'il entend la trompette, il hennit; il sent de loin la bataille, la voix tonnante des chefs et les clameurs des guerriers.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Est-ce par ta sagesse que l'épervier prend son vol, et déploie ses ailes vers le Midi?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Est-ce sur ton ordre que l'aigle s'élève, et qu'il place son aire sur les hauteurs?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Il habite sur les rochers, il se tient sur la dent des rochers, sur les lieux inaccessibles.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 De là, il découvre sa proie; ses yeux la voient de loin.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Ses petits sucent le sang, et partout où il y a des corps morts, il s'y trouve.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
