Job 21
1 Et Job prit la parole, et dit:
A odpovídaje Job, řekl:
2 Écoutez attentivement mes discours, et que cela me tienne lieu de vos consolations!
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Supportez-moi, et je parlerai; et, après que j'aurai parlé, tu te moqueras.
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 Mais est-ce à un homme que s'adresse ma plainte? Et comment ne perdrais-je pas toute patience?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Regardez-moi, et soyez étonnés, et mettez la main sur la bouche.
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 Quand j'y pense, je suis éperdu, et un frisson saisit ma chair.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Pourquoi les méchants vivent-ils, vieillissent-ils, et croissent-ils en force?
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Leur postérité s'établit devant eux, avec eux, et leurs rejetons sont sous leurs yeux.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Leurs maisons sont en paix, à l'abri de la crainte, et la verge de Dieu n'est pas sur eux.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 Leur taureau n'est jamais impuissant, leur génisse vêle et n'avorte pas.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 Ils font courir devant eux leurs enfants comme un troupeau, et leur progéniture bondit.
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 Ils chantent avec le tambourin et la harpe, ils s'égaient au son du hautbois,
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13 Ils passent leurs jours dans le bonheur, et ils descendent au Sépulcre en un moment. (Sheol h7585)
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 Et cependant ils ont dit à Dieu: “Éloigne-toi de nous, nous ne voulons pas connaître tes voies.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 Qu'est-ce que le Tout-Puissant, pour que nous le servions? Et que gagnerions-nous à le prier? “
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Voici, leur bonheur n'est-il pas en leurs mains? (Que le conseil des méchants soit loin de moi! )
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 Combien de fois arrive-t-il que la lampe des méchants s'éteigne, que leur ruine vienne sur eux, que Dieu leur partage leurs lots dans sa colère,
Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 Qu'ils soient comme la paille au souffle du vent, et comme la balle enlevée par le tourbillon?
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 Vous dites: “Dieu réserve la peine à ses enfants; “mais qu'Il le punisse lui-même, afin qu'il le sente!
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 Qu'il voie de ses propres yeux sa ruine, qu'il boive la colère du Tout-Puissant!
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 Car, que lui importe sa maison après lui, quand le nombre de ses mois est tranché?
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Enseignerait-on la science à Dieu, lui qui juge ceux qui sont élevés?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 L'un meurt au sein du bien-être, tout à son aise et en repos.
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 Ses flancs sont chargés de graisse, et ses os comme abreuvés de mœlle;
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 Un autre meurt dans l'amertume de son âme, n'ayant jamais goûté le bonheur:
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 Ils sont couchés ensemble dans la poussière, et les vers les couvrent.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Voici, je connais vos pensées et les desseins que vous formez contre moi.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 Car vous dites: Où est la maison de l'homme opulent, et où est la tente, demeure des méchants?
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 N'avez-vous jamais interrogé les voyageurs, et n'avez-vous pas reconnu, par leurs témoignages,
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 Qu'au jour de la calamité, le méchant est épargné, et qu'au jour des colères, il est éloigné?
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Qui lui représente en face sa conduite, et qui lui rend ce qu'il a fait?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Il est porté au tombeau, et, sur le tertre, il veille encore.
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 Les mottes de la vallée lui sont légères; après lui, suivent à la file tous les hommes, et devant lui, la foule est innombrable.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 Comment donc me donnez-vous des consolations vaines? De vos réponses, ce qui reste, c'est la perfidie.
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
