< Job 19 >
1 Alors Job prit la parole, et dit:
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 Jusques à quand affligerez-vous mon âme, et m'accablerez-vous de paroles?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 Voilà déjà dix fois que vous m'outragez: vous n'avez pas honte de me maltraiter?
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 Vraiment si j'ai failli, ma faute demeure avec moi.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 Si vraiment vous vous élevez contre moi, si vous me reprochez l'opprobre où je me trouve,
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 Sachez donc que c'est Dieu qui m'a fait tort, et qui a tendu ses filets autour de moi.
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Voici, je crie à la violence, et on ne me répond pas; je crie au secours, et il n'y a point de justice!
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 Il a fermé mon chemin, et je ne puis passer; il a mis des ténèbres sur mes sentiers.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 Il m'a dépouillé de ma gloire; il a ôté la couronne de ma tête.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 Il m'a détruit de tous côtés, et je m'en vais; il a arraché, comme un arbre, mon espérance.
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 Il a allumé sa colère contre moi, et il m'a tenu pour l'un de ses ennemis.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 Ses troupes sont venues en-semble; elles ont dressé contre moi leurs chaussées, et se sont campées autour de ma tente.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 Il a éloigné de moi mes frères, et ceux qui me connaissaient se sont écartés comme des étrangers;
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 Mes proches m'ont abandonné, et mes connaissances m'ont oublié.
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 Les hôtes de ma maison et mes servantes m'ont traité comme un étranger; je suis devenu un inconnu pour eux.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 J'ai appelé mon serviteur, il ne m'a pas répondu; de ma propre bouche, j'ai dû le supplier.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 Mon haleine est insupportable à ma femme, et ma prière aux fils de ma mère.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Les petits enfants eux-mêmes me méprisent: si je veux me lever, ils parlent contre moi.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 Tous mes intimes m'ont en abomination, et ceux que j'aimais se sont tournés contre moi.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 Mes os se sont attachés à ma peau et à ma chair, et je me suis échappé avec la peau de mes dents.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Ayez pitié de moi, ayez pitié de moi, vous, mes amis! Car la main de Dieu m'a frappé.
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Pourquoi me persécutez-vous comme Dieu, et ne pouvez-vous vous rassasier de ma chair?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 Oh! je voudrais que mes paroles fussent écrites quelque part! Je voudrais qu'elles fussent inscrites dans un livre;
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 Qu'avec un burin de fer et avec du plomb, elles fussent gravées sur le roc, pour toujours!
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 Pour moi, je sais que mon Rédempteur est vivant, qu'à la fin il se lèvera sur la terre,
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 Et qu'après cette peau qui se détruit, et hors de ma chair, je verrai Dieu;
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 Moi, je le verrai, à moi propice; mes yeux le verront, et non un autre. Mes reins se consument en mon sein!
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 Si vous dites: Comment le poursuivrons-nous, et trouverons-nous en lui la cause de son malheur?
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 Craignez l'épée pour vous-mêmes, car la fureur est un crime digne de l'épée, afin que vous sachiez qu'il y a un jugement.
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.