Job 17
1 Mon souffle se perd; mes jours s'éteignent; le tombeau m'attend!
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Certes, je suis entouré de railleurs, et mon œil veille toute la nuit au milieu de leurs insultes.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Dépose un gage, sois ma caution auprès de toi-même; car qui voudrait répondre pour moi?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 Tu as fermé leur cœur à l'intelligence; c'est pourquoi tu ne les feras pas triompher.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 Tel livre ses amis au pillage, dont les enfants auront les yeux consumés.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 On a fait de moi la fable des peuples, un être à qui l'on crache au visage.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 Et mon œil s'est consumé de chagrin, et tous mes membres sont comme une ombre.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Les hommes droits en sont consternés, et l'innocent est irrité contre l'impie.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 Le juste néanmoins persévère dans sa voie, et celui dont les mains sont pures redouble de constance.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 Mais, pour vous tous, allons, recommencez! Je ne trouverai pas un sage parmi vous.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 Mes jours sont passés; mes desseins, chers à mon cœur, sont renversés.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 Ils changent la nuit en jour; ils disent la lumière proche, en face des ténèbres!
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13 Quand je n'attends plus pour demeure que le Sépulcre, quand j'étends ma couche dans les ténèbres, (Sheol h7585)
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 Quand je crie au tombeau: Tu es mon père! et aux vers: Vous êtes ma mère et ma sœur!
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 Où est donc mon espérance? Et mon espérance, qui pourrait la voir?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
