Job 13
1 Voici, mon œil a vu tout cela; mon oreille l'a entendu et compris;
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 Ce que vous savez, je le sais aussi; je ne vous suis pas inférieur.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Mais je veux parler au Tout-Puissant, je veux plaider auprès de Dieu.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 Mais vous, vous êtes des inventeurs de mensonges. Vous êtes tous des médecins de néant.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Puissiez-vous demeurer dans le silence, et que ce soit là votre sagesse!
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Écoutez donc ma réprimande, et soyez attentifs à la réplique de mes lèvres.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Tiendrez-vous des discours injustes en faveur de Dieu? Et, pour le défendre, direz-vous des mensonges?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Ferez-vous acception de personnes en sa faveur? Prétendrez-vous plaider pour Dieu?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Vous en prendra-t-il bien, s'il vous sonde? Comme on trompe un homme, le tromperez-vous?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 Certainement, il vous reprendra, si secrètement vous faites acception de personnes.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Sa majesté ne vous épouvantera-t-elle point, et sa frayeur ne tombera-t-elle pas sur vous?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Vos réminiscences sont des sentences de cendre, vos remparts sont des remparts de boue!
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Taisez-vous, laissez-moi; je veux parler, et qu'il m'arrive ce qui pourra.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Pourquoi prendrais-je ma chair dans mes dents? Non, j'exposerai ma vie.
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Voici, il me tuera; je n'ai plus d'espoir. Du moins, je défendrai ma conduite devant lui.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Et cela me tournera à salut; car un impie ne viendrait pas devant lui.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Écoutez, écoutez mes paroles, prêtez l'oreille à mes déclarations.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Voici, j'ai préparé ma cause. Je sais que je serai justifié.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Quelqu'un plaidera-t-il contre moi? Alors je me tais, et je meurs.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Seulement, ne me fais point deux choses, et alors je ne me cacherai pas loin de ta face:
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Éloigne ta main de moi, et que ta terreur ne me trouble point.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Puis, appelle-moi et je répondrai. Ou bien, que je parle, et tu me répliqueras.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 Combien ai-je commis d'iniquités et de péchés? Fais-moi connaître ma transgression et mon péché.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Pourquoi caches-tu ta face, et me tiens-tu pour ton ennemi?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Veux-tu effrayer une feuille que le vent emporte, et poursuivre une paille desséchée?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 Pour que tu écrives contre moi d'amers arrêts, et que tu me fasses recevoir la peine des péchés de ma jeunesse;
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 Pour que tu mettes mes pieds dans des ceps, que tu épies tous mes chemins, et que tu traces une limite autour de la plante de mes pieds;
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 Et ce corps se détruit comme du bois vermoulu, comme un vêtement que la teigne a rongé.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
