Job 11

1 Alors Tsophar, de Naama, prit la parole, et dit:

A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

2 Ne répondra-t-on point à tant de discours, et suffira-t-il d'être un grand parleur pour être justifié?

Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

3 Tes vains propos feront-ils taire les gens? Te moqueras-tu, sans que personne te confonde?

Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

4 Tu as dit: Ma doctrine est pure, je suis sans tache devant tes yeux.

Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

5 Mais je voudrais que Dieu parlât, et qu'il ouvrît sa bouche pour te répondre;

Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

6 Qu'il te montrât les secrets de sa sagesse, de son immense sagesse; et tu reconnaîtrais que Dieu oublie une partie de ton iniquité.

Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

7 Trouveras-tu le fond de Dieu? Trouveras-tu la limite du Tout-Puissant?

Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

8 Ce sont les hauteurs des cieux: qu'y feras-tu? C'est plus profond que les enfers: qu'y connaîtras-tu? (Sheol h7585)

Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)

9 Son étendue est plus longue que la terre, et plus large que la mer.

Delší jest míra její než země, a širší než moře.

10 S'il saisit, s'il emprisonne, s'il assemble le tribunal, qui l'en empêchera?

Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

11 Car il connaît, lui, les hommes de rien; il voit l'iniquité, sans qu'elle s'en doute;

Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

12 Mais l'homme vide de sens de-viendra intelligent, quand l'ânon sauvage naîtra comme un homme!

Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

13 Si tu disposes bien ton cœur, et si tu étends tes mains vers Dieu,

Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

14 (Si l'iniquité est en tes mains, éloigne-la, et que le crime n'habite point dans tes tentes! )

Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

15 Alors certainement tu lèveras ton front sans tache; tu seras raffermi et tu ne craindras rien;

Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

16 Tu oublieras tes peines, tu t'en souviendras comme des eaux écoulées.

Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

17 La vie se lèvera pour toi plus brillante que le midi, et l'obscurité même sera comme le matin.

K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

18 Tu seras plein de confiance, parce que tu auras lieu d'espérer; tu exploreras autour de toi, et tu te coucheras en sécurité;

Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

19 Tu t'étendras à ton aise, et nul ne t'effraiera; et bien des gens te feront la cour.

A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

20 Mais les yeux des méchants seront consumés; tout refuge leur sera ôté, et toute leur espérance sera de rendre l'âme.

Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.