Romains 7

1 Ne savez-vous pas, mes frères (car je parle à ceux qui entendent ce que c'est que la Loi) que la Loi exerce son pouvoir sur l'homme durant tout le temps qu'il est en vie?

Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím, ) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?

2 Car la femme qui est sous la puissance d'un mari, est liée à son mari par la Loi, tandis qu'il est en vie; mais si son mari meurt, elle est délivrée de la loi du mari.

Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.

3 Le mari donc étant vivant, si elle épouse un autre mari elle sera appelée adultère; mais son mari étant mort, elle est délivrée de la Loi; tellement qu'elle ne sera point adultère si elle épouse un autre mari.

A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.

4 Ainsi mes frères, vous êtes aussi morts à la Loi par le corps de Christ, pour être à un autre, [savoir] à celui qui est ressuscité des morts, afin que nous fructifions à Dieu.

Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.

5 Car quand nous étions en la chair, les affections des péchés [étant excitées] par la Loi, avaient vigueur en nos membres, pour fructifier à la mort.

Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.

6 Mais maintenant nous sommes délivrés de la Loi, [la Loi] par laquelle nous étions retenus étant morte; afin que nous servions [Dieu] en nouveauté d'esprit, et non point en vieillesse de Lettre.

Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.

7 Que dirons-nous donc? La Loi est-elle péché? à Dieu ne plaise! au contraire je n'ai point connu le péché, sinon par la Loi: car je n'eusse pas connu la convoitise, si la Loi n'eût dit: tu ne convoiteras point.

Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.

8 Mais le péché ayant pris occasion par le commandement, a produit en moi toute sorte de convoitise; parce que sans la Loi le péché est mort.

Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.

9 Car autrefois que j'étais sans la Loi, je vivais; mais quand le commandement est venu, le péché a commencé à revivre.

Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,

10 Et moi je suis mort; et le commandement qui [m'était ordonné] pour [être ma] vie, a été trouvé [me tourner] à mort.

A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.

11 Car le péché prenant occasion du commandement, m'a séduit, et par lui m'a mis à mort.

Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.

12 La Loi donc est sainte, et le commandement est saint, juste, et bon.

A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.

13 Ce qui est bon, m'est-il devenu mortel? nullement! mais le péché, afin qu'il parût péché, m'a causé la mort par le bien; afin que le péché fût rendu par le commandement excessivement péchant.

Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.

14 Car nous savons que la Loi est spirituelle; mais je suis charnel, vendu au péché.

Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.

15 Car je n'approuve point ce que je fais, puisque je ne fais point ce que je veux, mais je fais ce que je hais.

Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.

16 Or si ce que je fais je ne le veux point, je reconnais [par cela même] que la Loi est bonne.

Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.

17 Maintenant donc ce n'est plus moi qui fais cela; mais c'est le péché qui habite en moi.

A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.

18 Car je sais qu'en moi, c'est-à-dire, en ma chair, il n'habite point de bien; vu que le vouloir est bien attaché à moi, mais je ne trouve pas le moyen d'accomplir le bien.

Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém, ) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.

19 Car je ne fais pas le bien que je veux, mais je fais le mal que je ne veux point.

Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.

20 Or si je fais ce que je ne veux point, ce n'est plus moi qui le fais, mais [c'est] le péché qui habite en moi.

A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.

21 Je trouve donc cette Loi au-dedans de moi, que quand je veux faire le bien, le mal est attaché à moi.

Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.

22 Car je prends bien plaisir à la loi de Dieu quant à l'homme intérieur;

Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;

23 Mais je vois dans mes membres une autre loi, qui combat contre la loi de mon entendement, et qui me rend prisonnier à la loi du péché, qui est dans mes membres.

Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.

24 [Ha!] misérable que je suis! qui me délivrera du corps de cette mort?

Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?

25 Je rends grâces à Dieu par Jésus-Christ notre Seigneur. Je sers donc moi-même de l'entendement à la Loi de Dieu, mais de la chair, à la loi du péché.

Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.