Psaumes 38
1 Psaume de David, pour réduire en mémoire. Eternel, ne me reprends point en ta colère, et ne me châtie point en ta fureur.
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2 Car tes flèches sont entrées en moi, et ta main s'est appesantie sur moi.
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3 Il n'y a rien d'entier en ma chair, à cause de ton indignation; ni de repos dans mes os, à cause de mon péché.
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4 Car mes iniquités ont surmonté ma tête, elles se sont appesanties comme un pesant fardeau, au-delà de mes forces.
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5 Mes plaies sont pourries [et] coulent, à cause de ma folie.
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6 Je suis courbé et penché outre mesure; je marche en deuil tout le jour.
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7 Car mes aines sont remplies d'inflammation, et dans ma chair il [n'y a] rien d'entier.
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8 Je suis affaibli et tout brisé, je rugis du grand frémissement de mon cœur.
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9 Seigneur, tout mon désir est devant toi, et mon gémissement ne t'est point caché.
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10 Mon cœur est agité çà et là, ma force m'a abandonné, et la clarté aussi de mes yeux: même ils ne sont plus avec moi.
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11 Ceux qui m'aiment, et même mes intimes amis, se tiennent loin de ma plaie, et mes proches se tiennent loin de [moi].
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12 Et ceux qui cherchent ma vie, m'ont tendu des filets, et ceux qui cherchent ma perte, parlent de calamités, et songent des tromperies tout le jour.
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13 Mais moi je n'entends non plus qu'un sourd, et je suis comme un muet qui n'ouvre point sa bouche.
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14 Je suis, dis-je, comme un homme qui n'entend point, et qui n'a point de réplique en sa bouche.
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15 Puisque je me suis attendu à toi, ô Eternel, tu me répondras, Seigneur mon Dieu!
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16 Car j'ai dit: [Il faut prendre garde] qu'ils ne triomphent de moi: quand mon pied glisse, ils s'élèvent contre moi.
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17 Quand je suis prêt à clocher; et que ma douleur est continuellement devant moi;
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18 Quand je déclare mon iniquité [et] que je suis en peine pour mon péché.
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19 Cependant mes ennemis, qui sont vivants, se renforcent, et ceux qui me haïssent à tort se multiplient.
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20 Et ceux qui me rendent le mal pour le bien, me sont contraires, parce que je recherche le bien.
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21 Eternel, ne m'abandonne point; mon Dieu! ne t'éloigne point de moi.
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22 Hâte-toi de venir à mon secours, Seigneur, qui es ma délivrance.
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
