Psaumes 139
1 Psaume de David, [donné] au maître chantre. Eternel, tu m'as sondé, et tu m'as connu.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Tu connais quand je m'assieds et quand je me lève; tu aperçois de loin ma pensée.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Tu m'enceins, soit que je marche, soit que je m'arrête; et tu as accoutumé toutes mes voies.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 Même avant que la parole soit sur ma langue, voici, ô Eternel! tu connais déjà le tout.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Tu me tiens serré par derrière et par devant, et tu as mis sur moi ta main.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Ta science est trop merveilleuse pour moi, et elle est si haut élevée, que je n'y saurais atteindre.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Où irai-je loin de ton Esprit; et où fuirai-je loin de ta face?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Si je prends les ailes de l'aube du jour, [et] que je me loge au bout de la mer;
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 Là même ta main me conduira, et ta droite m'y saisira.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Si je dis: au moins les ténèbres me couvriront; la nuit même sera une lumière tout autour de moi.
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Même les ténèbres ne me cacheront point à toi, et la nuit resplendira comme le jour, [et] les ténèbres comme la lumière.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Or tu as possédé mes reins [dès-lors que] tu m'as enveloppé au ventre de ma mère.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Je te célébrerai de ce que j'ai été fait d'une si étrange et si admirable manière; tes œuvres sont merveilleuses, et mon âme le connaît très-bien.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 L'agencement de mes os ne t'a point été caché, lorsque j'ai été fait en un lieu secret, et façonné comme de broderie dans les bas lieux de la terre.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Tes yeux m'ont vu quand j'étais [comme] un peloton, et toutes ces choses s'écrivaient dans ton livre aux jours qu'elles se formaient, même lorsqu'il n'y en avait [encore] aucune.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 C'est pourquoi, ô [Dieu] Fort! combien me sont précieuses les considérations que j'ai de tes faits, et combien en est grand le nombre!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Les veux-je nombrer? elles sont en plus grand nombre que le sablon. Suis-je réveillé? je suis encore avec toi.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Ô Dieu! ne tueras-tu pas le méchant? c'est pourquoi, hommes sanguinaires, retirez-vous loin de moi.
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Car ils ont parlé de toi, [en pensant] à quelque méchanceté; ils ont élevé tes ennemis en mentant.
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Eternel, n'aurais-je point en haine ceux qui te haïssent; et ne serais-je point irrité contre ceux qui s'élèvent contre toi?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Je les ai haïs d'une parfaite haine; ils m'ont été pour ennemis.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Ô [Dieu] Fort! sonde-moi, et considère mon cœur; éprouve-moi, et considère mes discours.
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 Et regarde s'il y a en moi aucun dessein de chagriner autrui; et conduis-moi par la voie du monde.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
