Proverbes 5
1 Mon fils, sois attentif à ma sagesse, incline ton oreille à mon intelligence;
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 Afin que tu gardes mes avis, et que tes lèvres conservent la science.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Car les lèvres de l'étrangère distillent des rayons de miel, et son palais est plus doux que l'huile.
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 Mais ce qui en provient est amer comme de l'absinthe, et aigu comme une épée à deux tranchants.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Afin que tu ne balances point le chemin de la vie; ses chemins en sont écartés, tu ne le connaîtras point.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Maintenant donc, enfants, écoutez-moi, et ne vous détournez point des paroles de ma bouche.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Eloigne ton chemin de la femme étrangère, et n'approche point de l'entrée de sa maison.
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 De peur que tu ne donnes ton honneur à d'autres, et tes ans au cruel.
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 De peur que les étrangers ne se rassasient de tes facultés, et que le fruit de ton travail ne soit en la maison du forain;
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 Et que tu ne rugisses quand tu seras près de ta fin, quand ta chair et ton corps seront consumés;
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 Et que tu ne dises: Comment ai-je haï l'instruction, et comment mon cœur a-t-il dédaigné les répréhensions?
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 Et comment n'ai-je point obéi à la voix de ceux qui m'instruisaient, et n'ai-je point incliné mon oreille à ceux qui m'enseignaient?
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Peu s'en est fallu que je n'aie été dans toute sorte de mal, au milieu de la congrégation et de l'assemblée.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Bois des eaux de ta citerne, et des ruisseaux du milieu de ton puits;
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Que tes fontaines se répandent dehors, et les ruisseaux d'eau par les rues;
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Qu'elles soient à toi seul, et non aux étrangers avec toi.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Que ta source soit bénie, et réjouis-toi de la femme de ta jeunesse,
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 [Comme] d'une biche aimable, et d'une chevrette gracieuse; que ses mamelles te rassasient en tout temps, et sois continuellement épris de son amour;
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Et pourquoi, mon fils, irais-tu errant après l'étrangère, et embrasserais-tu le sein de la foraine?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Vu que les voies de l'homme sont devant les yeux de l'Eternel, et qu'il pèse toutes ses voies.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Les iniquités du méchant l'attraperont, et il sera retenu par les cordes de son péché.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Il mourra faute d'instruction, et il ira errant par la grandeur de sa folie.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
