Luc 20
1 Et il arriva un de ces jours-là, comme il enseignait le peuple dans le Temple, et qu'il évangélisait, que les principaux Sacrificateurs et les Scribes survinrent avec les Anciens.
Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou:
2 Et ils lui parlèrent, en disant: dis-nous par quelle autorité tu fais ces choses, ou qui est celui qui t'a donné cette autorité?
„Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?“
3 Et Jésus répondant leur dit: je vous interrogerai aussi sur un article, et répondez-moi.
Řekl jim: „Než odpovím, chci slyšet od vás:
4 Le Baptême de Jean était-il du ciel, ou des hommes?
Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?“
5 Or ils disputaient entre eux, disant: si nous disons: du ciel; il dira: pourquoi donc ne l'avez-vous point cru?
Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: „Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili,
6 Et si nous disons: des hommes, tout le peuple nous lapidera; car ils sont persuadés que Jean était un Prophète;
a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok.“
7 C'est pourquoi ils répondirent qu'ils ne savaient d'où il était.
Nakonec odpověděli: „Nevíme, kdo poslal Jana.“
8 Et Jésus leur dit: je ne vous dirai point aussi par quelle autorité je fais ces choses.
Nato Ježíš řekl: „Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne.“
9 Alors il se mit à dire au peuple cette parabole: Un homme planta une vigne, et la loua à des vignerons, et fut longtemps dehors.
Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: „Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.
10 Et dans la saison [du fruit], il envoya un serviteur vers les vignerons, afin qu'ils lui donnassent du fruit de la vigne, mais les vignerons l'ayant battu, le renvoyèrent à vide.
Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou.
11 Il leur envoya encore un autre serviteur; mais ils le battirent aussi, et après l'avoir traité indignement, ils le renvoyèrent à vide.
Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali.
12 Il en envoya encore un troisième, mais ils le blessèrent aussi, et le jetèrent dehors.
Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali.
13 Alors le seigneur de la vigne dit: que ferai-je? j'y enverrai mon fils, le bien aimé; peut-être que quand ils le verront, ils le respecteront.
Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, před ním budou mít respekt.‘
14 Mais quand les vignerons le virent, ils raisonnèrent entre eux, en disant: celui-ci est l'héritier; venez, tuons-le, afin que l'héritage soit à nous.
Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho, a vinice bude naše.‘
15 Et ils le jetèrent hors de la vigne, et le tuèrent. Que leur fera donc le maître de la vigne?
A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho.
16 Il viendra, et fera périr ces vignerons-là, et il donnera la vigne à d'autres. Ce qu'eux ayant entendu, ils dirent: à Dieu ne plaise!
Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným.“Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: „Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli.“
17 Alors il les regarda, et dit: que veut donc dire ce qui est écrit: la pierre que ceux qui bâtissent ont rejetée, est devenue la maîtresse pierre du coin?
Ježíš se na ně podíval a řekl: „Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější – svorník stavby.‘
18 Quiconque tombera sur cette pierre, sera brisé; et elle écrasera celui sur qui elle tombera.
Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí.“
19 Les principaux Sacrificateurs et les Scribes cherchèrent dans ce même instant à mettre les mains sur lui: car ils connurent bien qu'il avait dit cette parabole contre eux, mais ils craignirent le peuple.
Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.
20 Et l'observant ils envoyèrent des gens concertés, qui contrefaisaient les gens de bien, pour le surprendre en paroles, afin de le livrer à la domination et à la puissance du Gouverneur,
Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou.
21 Lesquels l'interrogèrent, en disant: Maître, nous savons que tu parles et que tu enseignes conformément à la justice, et que tu ne regardes point à l'apparence des personnes, mais que tu enseignes la voie de Dieu en vérité.
Zeptali se ho tedy: „Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni.
22 Nous est-il permis de payer le tribut à César, ou non?
Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?“
23 Mais lui ayant aperçu leur ruse, leur dit: pourquoi me tentez-vous?
On však prohlédl jejich lest a vyzval je:
24 Montrez-moi un denier; de qui a-t-il l'image et l'inscription? ils lui répondirent: de César.
„Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?“Odpověděli: „Císaře.“
25 Et il leur dit: rendez donc à César les choses qui sont à César; et à Dieu les choses qui sont à Dieu.
On jim na to řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“
26 Ainsi ils ne purent rien trouver à redire dans sa réponse en présence du peuple; mais tout étonnés de sa réponse, ils se turent.
A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.
27 Alors quelques-uns des Sadducéens, qui nient formellement la résurrection, s'approchèrent, et l'interrogèrent,
Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém:
28 Disant: Maître, Moïse nous a laissé par écrit, que si le frère de quelqu'un est mort ayant une femme, et qu'il soit mort sans enfants, son frère prenne sa femme, et qu'il suscite des enfants à son frère.
„Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou.
29 Or il y eut sept frères, dont l'aîné prit une femme, et mourut sans enfants.
Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka.
30 Et le second la prit, et mourut aussi sans enfants.
S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí.
31 Puis le troisième la prit, et de même tous les sept; et ils moururent sans avoir laissé des enfants.
Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní.
32 Et après tous la femme aussi mourut.
Nakonec zemřela i ona.
33 Duquel d'eux donc sera-t-elle femme en la résurrection? car les sept l'ont eue pour femme.
Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?“
34 Et Jésus répondant leur dit: les enfants de ce siècle prennent et sont pris en mariage. (aiōn g165)
Ježíš odpověděl: „Manželství a rodina jsou záležitostí pozemského života. (aiōn g165)
35 Mais ceux qui seront faits dignes d'obtenir ce siècle-là et la résurrection des morts, ne prendront ni ne seront pris en mariage; (aiōn g165)
Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. (aiōn g165)
36 Car ils ne pourront plus mourir, parce qu'ils seront semblables aux Anges, et qu'ils seront fils de Dieu, étant fils de la résurrection.
Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé.
37 Or que les morts ressuscitent, Moïse même l'a montré auprès du buisson, quand il appelle le Seigneur le Dieu d'Abraham, et le Dieu d'Isaac, et le Dieu de Jacob.
A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli.
38 Or il n'est point le Dieu des morts, mais des vivants: car tous vivent en lui.
A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří.“
39 Et quelques-uns des Scribes prenant la parole, dirent: Maître, tu as bien dit.
Několik učitelů zákona řeklo: „Mistře, to jsi jim dobře odpověděl.“
40 Et ils ne l'osèrent plus interroger de rien.
Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.
41 Mais lui leur dit: comment dit-on que le Christ est Fils de David.
Položil jim tedy otázku: „Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým?
42 Car David lui-même dit au Livre des Psaumes: le Seigneur a dit à mon Seigneur: assieds-toi à ma droite,
Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů: ‚Bůh říká mému Pánu: Seď po mé pravici a vládni se mnou,
43 Jusqu'à ce que j'aie mis tes ennemis pour le marchepied de tes pieds.
dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.‘
44 [Puis] donc que David l'appelle [son] Seigneur, comment, est-il son Fils?
Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?“
45 Et comme tout le peuple écoutait, il dit à ses Disciples:
Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi:
46 Donnez-vous garde des Scribes, qui se plaisent à se promener en robes longues, et qui aiment les salutations dans les marchés, et les premières chaires dans les Synagogues, et les premières places dans les festins;
„Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni.“
47 Et qui dévorent entièrement les maisons des veuves, même sous prétexte de faire de longues prières; car ils en recevront une plus grande condamnation.
