Lamentations 3
1 [Aleph.] Je suis l’homme qui ai vu l’affliction par la verge de sa fureur.
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Il m’a conduit et amené dans les ténèbres, et non dans la lumière.
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 Certes il s’est tourné contre moi, il a tous les jours tourné sa main [contre moi].
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 [Beth.] Il a fait vieillir ma chair et ma peau, il a brisé mes os.
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 Il a bâti contre moi, et m’a environné de fiel et de travail.
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 Il m’a fait tenir dans des lieux ténébreux, comme ceux qui sont morts dès longtemps.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 [Guimel.] Il a fait une cloison autour de moi, afin que je ne sorte point; il a appesanti mes fers.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 Même quand je crie et que j’élève ma voix, il rejette ma requête.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 Il a fait un mur de pierres de taille [pour fermer] mes chemins, il a renversé mes sentiers.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 [Daleth.] Ce m’est un ours qui est aux embûches, et un lion qui se tient dans un lieu caché.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 Il a détourné mes chemins, et m’a mis en pièces, il m’a rendu désolé.
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 Il a tendu son arc, et m’a mis comme une butte pour la flèche.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 [He.] Il a fait entrer dans mes reins les flèches dont son carquois est plein.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 J’ai été en risée à tous les peuples, et leur chanson, tout le jour.
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 Il m’a rassasié d’amertume, il m’a enivré d’absinthe.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 [Vau.] Il m’a cassé les dents avec du gravier, il m’a couvert de cendre;
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Tellement que la paix s’est éloignée de mon âme; j’ai oublié ce que c’est que d’être à son aise.
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 Et j’ai dit: ma force est perdue, et mon espérance aussi que j’avais en l’Eternel.
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 [Zajin.] Souviens-toi de mon affliction, et de mon pauvre état, qui n’est qu’absinthe et que fiel.
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Mon âme s’[en] souvient sans cesse, et elle est abattue au dedans de moi.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 [Mais] je rappellerai ceci en mon cœur, [et] c’est pourquoi j’aurai espérance;
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 [Heth.] Ce sont les gratuités de l’Eternel que nous n’avons point été consumés, parce que ses compassions ne sont point taries.
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 Elles se renouvellent chaque matin; [c’est] une chose grande que ta fidélité.
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 L’Eternel est ma portion, dit mon âme, c’est pourquoi j’aurai espérance en lui.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 [Teth.] L’Eternel est bon à ceux qui s’attendent à lui, [et] à l’âme qui le recherche.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 C’est une chose bonne qu’on attende, même en se tenant en repos, la délivrance de l’Eternel.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 C’est une chose bonne à l’homme de porter le joug en sa jeunesse.
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 [Jod.] Il est assis solitaire et se tient tranquille, parce qu’on l’a chargé sur lui.
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 Il met sa bouche dans la poussière, si peut-être il y aura quelque espérance.
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 Il présente la joue à celui qui le frappe; il est accablé d’opprobre.
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 [Caph.] Car le Seigneur ne rejette point à toujours.
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 Mais s’il afflige quelqu’un, il en a aussi compassion selon la grandeur de ses gratuités.
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 Car ce n’est pas volontiers qu’il afflige et contriste les fils des hommes.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 [Lamed.] Lorsqu’on foule sous ses pieds tous les prisonniers du monde;
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 Lorsqu’on pervertit le droit de quelqu’un en la présence du Très-haut;
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 Lorsqu’on fait tort à quelqu’un dans son procès, le Seigneur ne le voit-il point?
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 [Mem.] Qui est-ce qui dit que cela a été fait, [et] que le Seigneur ne l’[a] point commandé?
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Les maux, et les biens ne procèdent-ils point de l’ordre du Très-haut?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Pourquoi se dépiterait l’homme vivant, l’homme, [dis-je], à cause de ses péchés?
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 [Nun.] Recherchons nos voies, et [les] sondons, et retournons jusqu’à l’Eternel.
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Levons nos cœurs et nos mains au [Dieu] Fort qui est aux cieux, [en disant]:
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 Nous avons péché, nous avons été rebelles, tu n’as point pardonné.
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 [Samech.] Tu nous as couverts de [ta] colère, et nous as poursuivis, tu as tué, tu n’as point épargné.
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 Tu t’es couvert d’une nuée, afin que la requête ne passât point.
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 Tu nous as fait être la raclure et le rebut au milieu des peuples.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 [Pe.] Tous nos ennemis ont ouvert leur bouche sur nous.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 La frayeur et la fosse, le dégât et la calamité nous sont arrivés.
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Mon œil s’est fondu en ruisseaux d’eaux à cause de la plaie de la fille de mon peuple.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 [Hajin.] Mon œil verse des larmes, et ne cesse point, parce qu’il n’y a aucun relâche.
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 Jusques à ce que l’Eternel regarde et voie des cieux.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Mon œil afflige mon âme à cause de toutes les filles de ma ville.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 [Tsadi.] Ceux qui me sont ennemis sans cause m’ont poursuivi à outrance, comme on chasse après l’oiseau.
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 Ils ont enserré ma vie dans une fosse, et ont roulé une pierre sur moi.
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Les eaux ont regorgé par-dessus ma tête; je disais: je suis retranché.
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 [Koph.] J’ai invoqué ton Nom, ô Eternel! d’une des plus basses fosses.
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Tu as ouï ma voix, ne ferme point ton oreille, afin que je n’expire point à force de crier.
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 Tu t’es approché au jour que je t’ai invoqué, et tu as dit: ne crains rien.
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 [Resch.] Ô Seigneur! tu as plaidé la cause de mon âme; et tu as garanti ma vie.
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 Tu as vu, ô Eternel! le tort qu’on me fait, fais-moi droit.
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Tu as vu toutes les vengeances dont ils ont usé, et toutes leurs machinations contre moi.
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 [Scin.] Tu as ouï, ô Eternel! leur opprobe et toutes leurs machinations contre moi.
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 Les discours de ceux qui s’élèvent contre moi, et leur dessein qu’ils ont contre moi tout le long du jour.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Considère quand ils s’asseyent, et quand ils se lèvent, [car] je suis leur chanson.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 [Thau.] Rends-leur la pareille, ô Eternel! selon l’ouvrage de leurs mains.
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Donne-leur un tel ennui qu’il leur couvre le cœur; donne-leur ta malédiction.
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Poursuis-les en ta colère, et les efface de dessous les cieux de l’Eternel.
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
