Job 8
1 Alors Bildad Suhite prit la parole, et dit:
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 Jusqu'à quand parleras-tu ainsi, et les paroles de ta bouche seront-elles comme un vent impétueux?
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Le [Dieu] Fort renverserait-il le droit, et le Tout-puissant renverserait-il la justice?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Si tes enfants ont péché contre lui, il les a aussi livrés en la main de leur crime.
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 [Mais] si tu recherches le [Dieu] Fort de bon matin, et que tu demandes grâce au Tout-puissant;
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 Si tu es pur et droit, certainement il se réveillera pour toi, et fera prospérer la demeure de ta justice.
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 Et ton commencement aura été petit, mais ta dernière condition sera beaucoup accrue.
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 Car, je te prie, enquiers-toi des générations précédentes, et applique-toi à t'informer soigneusement de leurs pères.
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 Car nous ne sommes que du jour d'hier, et nous ne savons rien; parce que nos jours sont sur la terre comme une ombre.
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 Ceux-là ne t'enseigneront-ils pas, ne te parleront-ils pas, et ne tireront-ils pas des discours de leur cœur?
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 Le jonc montera-t-il sans qu'il y ait du limon? l'herbe des marais croîtra-t-elle sans eau?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 Ne se flétrira-t-elle pas même avant toute herbe, bien qu'elle soit encore en sa verdure, et qu'on ne la cueille point?
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 Il en sera ainsi des voies de tous ceux qui oublient le [Dieu] Fort; et l'espérance de l'hypocrite périra.
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 Son espérance sera frustrée, et sa confiance sera [comme] une toile d'araignée.
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 Il s'appuiera sur sa maison, et elle n'aura point de fermeté; il la saisira de la main, et elle ne demeurera point debout.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Mais [l'homme intègre] est plein de vigueur étant exposé au soleil, et ses jets poussent par dessus son jardin.
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 Ses racines s'entrelacent près de la fontaine, et il embrasse le bâtiment de pierre.
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 Fera-t-on qu'il ne soit plus en sa place, et que [le lieu où il était] le renonce, [en lui disant]: Je ne t'ai point vu?
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Voilà, quelle est la joie qu'il a de sa voie, même il en germera d'autres de la poussière.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 Voilà, le [Dieu] Fort ne rejette point l'homme intègre; mais il ne soutient point la main des méchants.
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 De sorte qu'il remplira ta bouche de ris, et tes lèvres de chants d'allégresse.
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 Ceux qui te haïssent seront revêtus de honte, et le tabernacle des méchants ne sera plus.
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
