Psaumes 95

1 Venez, chantons avec allégresse à l’Éternel! Poussons des cris de joie vers le rocher de notre salut.

Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

2 Allons au-devant de lui avec des louanges, Faisons retentir des cantiques en son honneur!

Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

3 Car l’Éternel est un grand Dieu, Il est un grand roi au-dessus de tous les dieux.

Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

4 Il tient dans sa main les profondeurs de la terre, Et les sommets des montagnes sont à lui.

V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

5 La mer est à lui, c’est lui qui l’a faite; La terre aussi, ses mains l’ont formée.

Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

6 Venez, prosternons-nous et humilions-nous, Fléchissons le genou devant l’Éternel, notre créateur!

Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

7 Car il est notre Dieu, Et nous sommes le peuple de son pâturage, Le troupeau que sa main conduit… Oh! Si vous pouviez écouter aujourd’hui sa voix!

Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

8 N’endurcissez pas votre cœur, comme à Meriba, Comme à la journée de Massa, dans le désert,

Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

9 Où vos pères me tentèrent, M’éprouvèrent, quoiqu’ils vissent mes œuvres.

Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

10 Pendant quarante ans j’eus cette race en dégoût, Et je dis: C’est un peuple dont le cœur est égaré; Ils ne connaissent pas mes voies.

Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

11 Aussi je jurai dans ma colère: Ils n’entreront pas dans mon repos!

Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.