< Psaumes 77 >
1 Au chef des chantres. D’après Jeduthun. Psaume d’Asaph. Ma voix s’élève à Dieu, et je crie; Ma voix s’élève à Dieu, et il m’écoutera.
Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
2 Au jour de ma détresse, je cherche le Seigneur; La nuit, mes mains sont étendues sans se lasser; Mon âme refuse toute consolation.
V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
3 Je me souviens de Dieu, et je gémis; Je médite, et mon esprit est abattu. (Pause)
Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
4 Tu tiens mes paupières en éveil; Et, dans mon trouble, je ne puis parler.
Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
5 Je pense aux jours anciens, Aux années d’autrefois.
I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
6 Je pense à mes cantiques pendant la nuit, Je fais des réflexions au-dedans de mon cœur, Et mon esprit médite.
Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
7 Le Seigneur rejettera-t-il pour toujours? Ne sera-t-il plus favorable?
Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
8 Sa bonté est-elle à jamais épuisée? Sa parole est-elle anéantie pour l’éternité?
Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
9 Dieu a-t-il oublié d’avoir compassion? A-t-il, dans sa colère, retiré sa miséricorde? (Pause)
Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
10 Je dis: Ce qui fait ma souffrance, C’est que la droite du Très-Haut n’est plus la même…
I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
11 Je rappellerai les œuvres de l’Éternel, Car je me souviens de tes merveilles d’autrefois;
Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
12 Je parlerai de toutes tes œuvres, Je raconterai tes hauts faits.
A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
13 O Dieu! Tes voies sont saintes; Quel dieu est grand comme Dieu?
Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
14 Tu es le Dieu qui fait des prodiges; Tu as manifesté parmi les peuples ta puissance.
Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
15 Par ton bras tu as délivré ton peuple, Les fils de Jacob et de Joseph. (Pause)
Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
16 Les eaux t’ont vu, ô Dieu! Les eaux t’ont vu, elles ont tremblé; Les abîmes se sont émus.
Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
17 Les nuages versèrent de l’eau par torrents, Le tonnerre retentit dans les nues, Et tes flèches volèrent de toutes parts.
Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
18 Ton tonnerre éclata dans le tourbillon, Les éclairs illuminèrent le monde; La terre s’émut et trembla.
Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
19 Tu te frayas un chemin par la mer, Un sentier par les grandes eaux, Et tes traces ne furent plus reconnues.
Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
20 Tu as conduit ton peuple comme un troupeau, Par la main de Moïse et d’Aaron.
Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.