< Psaumes 139 >
1 Au chef des chantres. De David. Psaume. Éternel! Tu me sondes et tu me connais,
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Tu sais quand je m’assieds et quand je me lève, Tu pénètres de loin ma pensée;
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Tu sais quand je marche et quand je me couche, Et tu pénètres toutes mes voies.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 Car la parole n’est pas sur ma langue, Que déjà, ô Éternel! Tu la connais entièrement.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Tu m’entoures par derrière et par devant, Et tu mets ta main sur moi.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Une science aussi merveilleuse est au-dessus de ma portée, Elle est trop élevée pour que je puisse la saisir.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Où irais-je loin de ton esprit, Et où fuirais-je loin de ta face?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8 Si je monte aux cieux, tu y es; Si je me couche au séjour des morts, t’y voilà. (Sheol )
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol )
9 Si je prends les ailes de l’aurore, Et que j’aille habiter à l’extrémité de la mer,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 Là aussi ta main me conduira, Et ta droite me saisira.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Si je dis: Au moins les ténèbres me couvriront, La nuit devient lumière autour de moi;
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Même les ténèbres ne sont pas obscures pour toi, La nuit brille comme le jour, Et les ténèbres comme la lumière.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 C’est toi qui as formé mes reins, Qui m’as tissé dans le sein de ma mère.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Je te loue de ce que je suis une créature si merveilleuse. Tes œuvres sont admirables, Et mon âme le reconnaît bien.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Mon corps n’était point caché devant toi, Lorsque j’ai été fait dans un lieu secret, Tissé dans les profondeurs de la terre.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Quand je n’étais qu’une masse informe, tes yeux me voyaient; Et sur ton livre étaient tous inscrits Les jours qui m’étaient destinés, Avant qu’aucun d’eux existât.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Que tes pensées, ô Dieu, me semblent impénétrables! Que le nombre en est grand!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Si je les compte, elles sont plus nombreuses que les grains de sable. Je m’éveille, et je suis encore avec toi.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 O Dieu, puisses-tu faire mourir le méchant! Hommes de sang, éloignez-vous de moi!
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Ils parlent de toi d’une manière criminelle, Ils prennent ton nom pour mentir, eux, tes ennemis!
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Éternel, n’aurais-je pas de la haine pour ceux qui te haïssent, Du dégoût pour ceux qui s’élèvent contre toi?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Je les hais d’une parfaite haine; Ils sont pour moi des ennemis.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Sonde-moi, ô Dieu, et connais mon cœur! Éprouve-moi, et connais mes pensées!
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 Regarde si je suis sur une mauvaise voie, Et conduis-moi sur la voie de l’éternité!
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.