Psaumes 102
1 Prière d’un malheureux, lorsqu’il est abattu et qu’il répand sa plainte devant l’Éternel. Éternel, écoute ma prière, Et que mon cri parvienne jusqu’à toi!
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Ne me cache pas ta face au jour de ma détresse! Incline vers moi ton oreille quand je crie! Hâte-toi de m’exaucer!
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 Car mes jours s’évanouissent en fumée, Et mes os sont enflammés comme un tison.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 Mon cœur est frappé et se dessèche comme l’herbe; J’oublie même de manger mon pain.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 Mes gémissements sont tels Que mes os s’attachent à ma chair.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Je ressemble au pélican du désert, Je suis comme le chat-huant des ruines;
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 Je n’ai plus de sommeil, et je suis Comme l’oiseau solitaire sur un toit.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Chaque jour mes ennemis m’outragent, Et c’est par moi que jurent mes adversaires en fureur.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 Je mange la poussière au lieu de pain, Et je mêle des larmes à ma boisson,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 A cause de ta colère et de ta fureur; Car tu m’as soulevé et jeté au loin.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 Mes jours sont comme l’ombre à son déclin, Et je me dessèche comme l’herbe.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 Mais toi, Éternel! Tu règnes à perpétuité, Et ta mémoire dure de génération en génération.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Tu te lèveras, tu auras pitié de Sion; Car le temps d’avoir pitié d’elle, Le temps fixé est à son terme;
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 Car tes serviteurs en aiment les pierres, Ils en chérissent la poussière.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 Alors les nations craindront le nom de l’Éternel, Et tous les rois de la terre ta gloire.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 Oui, l’Éternel rebâtira Sion, Il se montrera dans sa gloire.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 Il est attentif à la prière du misérable, Il ne dédaigne pas sa prière.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Que cela soit écrit pour la génération future, Et que le peuple qui sera créé célèbre l’Éternel!
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 Car il regarde du lieu élevé de sa sainteté; Du haut des cieux l’Éternel regarde sur la terre,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 Pour écouter les gémissements des captifs, Pour délivrer ceux qui vont périr,
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 Afin qu’ils publient dans Sion le nom de l’Éternel, Et ses louanges dans Jérusalem,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 Quand tous les peuples s’assembleront, Et tous les royaumes, pour servir l’Éternel.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 Il a brisé ma force dans la route, Il a abrégé mes jours.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Je dis: Mon Dieu, ne m’enlève pas au milieu de mes jours, Toi, dont les années durent éternellement!
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Tu as anciennement fondé la terre, Et les cieux sont l’ouvrage de tes mains.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 Ils périront, mais tu subsisteras; Ils s’useront tous comme un vêtement; Tu les changeras comme un habit, et ils seront changés.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 Mais toi, tu restes le même, Et tes années ne finiront point.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 Les fils de tes serviteurs habiteront leur pays, Et leur postérité s’affermira devant toi.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
