Job 5
1 Crie maintenant! Qui te répondra? Auquel des saints t’adresseras-tu?
Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
2 L’insensé périt dans sa colère, Le fou meurt dans ses emportements.
Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
3 J’ai vu l’insensé prendre racine; Puis soudain j’ai maudit sa demeure.
Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
4 Plus de prospérité pour ses fils; Ils sont foulés à la porte, et personne qui les délivre!
Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
5 Sa moisson est dévorée par des affamés, Qui viennent l’enlever jusque dans les épines, Et ses biens sont engloutis par des hommes altérés.
Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
6 Le malheur ne sort pas de la poussière, Et la souffrance ne germe pas du sol;
Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
7 L’homme naît pour souffrir, Comme l’étincelle pour voler.
Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
8 Pour moi, j’aurais recours à Dieu, Et c’est à Dieu que j’exposerais ma cause.
Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
9 Il fait des choses grandes et insondables, Des merveilles sans nombre;
Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
10 Il répand la pluie sur la terre, Et envoie l’eau sur les campagnes;
Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
11 Il relève les humbles, Et délivre les affligés;
Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
12 Il anéantit les projets des hommes rusés, Et leurs mains ne peuvent les accomplir;
Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
13 Il prend les sages dans leur propre ruse, Et les desseins des hommes artificieux sont renversés:
Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
14 Ils rencontrent les ténèbres au milieu du jour, Ils tâtonnent en plein midi comme dans la nuit.
Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
15 Ainsi Dieu protège le faible contre leurs menaces, Et le sauve de la main des puissants;
Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
16 Et l’espérance soutient le malheureux, Mais l’iniquité ferme la bouche.
Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
17 Heureux l’homme que Dieu châtie! Ne méprise pas la correction du Tout-Puissant.
Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
18 Il fait la plaie, et il la bande; Il blesse, et sa main guérit.
Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
19 Six fois il te délivrera de l’angoisse, Et sept fois le mal ne t’atteindra pas.
Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
20 Il te sauvera de la mort pendant la famine, Et des coups du glaive pendant la guerre.
V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
21 Tu seras à l’abri du fléau de la langue, Tu seras sans crainte quand viendra la dévastation.
Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
22 Tu te riras de la dévastation comme de la famine, Et tu n’auras pas à redouter les bêtes de la terre;
Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
23 Car tu feras alliance avec les pierres des champs, Et les bêtes de la terre seront en paix avec toi.
Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
24 Tu jouiras du bonheur sous ta tente, Tu retrouveras tes troupeaux au complet,
A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
25 Tu verras ta postérité s’accroître, Et tes rejetons se multiplier comme l’herbe des champs.
Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
26 Tu entreras au sépulcre dans la vieillesse, Comme on emporte une gerbe en son temps.
Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
27 Voilà ce que nous avons reconnu, voilà ce qui est; A toi d’entendre et de mettre à profit.
Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
