< Job 37 >

1 Mon cœur est tout tremblant, Il bondit hors de sa place.
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 Écoutez, écoutez le frémissement de sa voix, Le grondement qui sort de sa bouche!
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 Il le fait rouler dans toute l’étendue des cieux, Et son éclair brille jusqu’aux extrémités de la terre.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 Puis éclate un rugissement: il tonne de sa voix majestueuse; Il ne retient plus l’éclair, dès que sa voix retentit.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 Dieu tonne avec sa voix d’une manière merveilleuse; Il fait de grandes choses que nous ne comprenons pas.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 Il dit à la neige: Tombe sur la terre! Il le dit à la pluie, même aux plus fortes pluies.
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 Il met un sceau sur la main de tous les hommes, Afin que tous se reconnaissent comme ses créatures.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 L’animal sauvage se retire dans une caverne, Et se couche dans sa tanière.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 L’ouragan vient du midi, Et le froid, des vents du nord.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 Par son souffle Dieu produit la glace, Il réduit l’espace où se répandaient les eaux.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 Il charge de vapeurs les nuages, Il les disperse étincelants;
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 Leurs évolutions varient selon ses desseins, Pour l’accomplissement de tout ce qu’il leur ordonne, Sur la face de la terre habitée;
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 C’est comme une verge dont il frappe sa terre, Ou comme un signe de son amour, qu’il les fait apparaître.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 Job, sois attentif à ces choses! Considère encore les merveilles de Dieu!
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 Sais-tu comment Dieu les dirige, Et fait briller son nuage étincelant?
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 Comprends-tu le balancement des nuées, Les merveilles de celui dont la science est parfaite?
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 Sais-tu pourquoi tes vêtements sont chauds Quand la terre se repose par le vent du midi?
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 Peux-tu comme lui étendre les cieux, Aussi solides qu’un miroir de fonte?
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 Fais-nous connaître ce que nous devons lui dire; Nous sommes trop ignorants pour nous adresser à lui.
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 Lui annoncera-t-on que je parlerai? Mais quel est l’homme qui désire sa perte?
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 On ne peut fixer le soleil qui resplendit dans les cieux, Lorsqu’un vent passe et en ramène la pureté;
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 Le septentrion le rend éclatant comme l’or. Oh! Que la majesté de Dieu est redoutable!
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 Nous ne saurions parvenir jusqu’au Tout-Puissant, Grand par la force, Par la justice, par le droit souverain: Il ne répond pas!
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 C’est pourquoi les hommes doivent le craindre; Il ne porte les regards sur aucun sage.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

< Job 37 >