Job 32
1 Ces trois hommes cessèrent de répondre à Job, parce qu’il se regardait comme juste.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Alors s’enflamma de colère Élihu, fils de Barakeel de Buz, de la famille de Ram. Sa colère s’enflamma contre Job, parce qu’il se disait juste devant Dieu.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 Et sa colère s’enflamma contre ses trois amis, parce qu’ils ne trouvaient rien à répondre et que néanmoins ils condamnaient Job.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Comme ils étaient plus âgés que lui, Élihu avait attendu jusqu’à ce moment pour parler à Job.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 Mais, voyant qu’il n’y avait plus de réponse dans la bouche de ces trois hommes, Élihu s’enflamma de colère.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 Et Élihu, fils de Barakeel de Buz, prit la parole et dit: Je suis jeune, et vous êtes des vieillards; C’est pourquoi j’ai craint, j’ai redouté De vous faire connaître mon sentiment.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 Je disais en moi-même: Les jours parleront, Le grand nombre des années enseignera la sagesse.
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Mais en réalité, dans l’homme, c’est l’esprit, Le souffle du Tout-Puissant, qui donne l’intelligence;
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 Ce n’est pas l’âge qui procure la sagesse, Ce n’est pas la vieillesse qui rend capable de juger.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Voilà pourquoi je dis: Écoute! Moi aussi, j’exposerai ma pensée.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 J’ai attendu la fin de vos discours, J’ai suivi vos raisonnements, Votre examen des paroles de Job.
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 Je vous ai donné toute mon attention; Et voici, aucun de vous ne l’a convaincu, Aucun n’a réfuté ses paroles.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Ne dites pas cependant: En lui nous avons trouvé la sagesse; C’est Dieu qui peut le confondre, ce n’est pas un homme!
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Il ne s’est pas adressé directement à moi: Aussi lui répondrai-je tout autrement que vous.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 Ils ont peur, ils ne répondent plus! Ils ont la parole coupée!
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 J’ai attendu qu’ils eussent fini leurs discours, Qu’ils s’arrêtassent et ne sussent que répliquer.
Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 A mon tour, je veux répondre aussi, Je veux dire aussi ce que je pense.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 Car je suis plein de paroles, L’esprit me presse au-dedans de moi;
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Mon intérieur est comme un vin qui n’a pas d’issue, Comme des outres neuves qui vont éclater.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 Je parlerai pour respirer à l’aise, J’ouvrirai mes lèvres et je répondrai.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Je n’aurai point égard à l’apparence, Et je ne flatterai personne;
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 Car je ne sais pas flatter: Mon créateur m’enlèverait bien vite.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
