Job 3
1 Après cela, Job ouvrit la bouche et maudit le jour de sa naissance.
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 Il prit la parole et dit:
Nebo mluvě Job, řekl:
3 Périsse le jour où je suis né, Et la nuit qui dit: Un enfant mâle est conçu!
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Ce jour! Qu’il se change en ténèbres, Que Dieu n’en ait point souci dans le ciel, Et que la lumière ne rayonne plus sur lui!
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Que l’obscurité et l’ombre de la mort s’en emparent, Que des nuées établissent leur demeure au-dessus de lui, Et que de noirs phénomènes l’épouvantent!
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 Cette nuit! Que les ténèbres en fassent leur proie, Qu’elle disparaisse de l’année, Qu’elle ne soit plus comptée parmi les mois!
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Que cette nuit devienne stérile, Que l’allégresse en soit bannie!
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Qu’elle soit maudite par ceux qui maudissent les jours, Par ceux qui savent exciter le léviathan!
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Que les étoiles de son crépuscule s’obscurcissent, Qu’elle attende en vain la lumière, Et qu’elle ne voie point les paupières de l’aurore!
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Car elle n’a pas fermé le sein qui me conçut, Ni dérobé la souffrance à mes regards.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Pourquoi ne suis-je pas mort dans le ventre de ma mère? Pourquoi n’ai-je pas expiré au sortir de ses entrailles?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Pourquoi ai-je trouvé des genoux pour me recevoir, Et des mamelles pour m’allaiter?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 Je serais couché maintenant, je serais tranquille, Je dormirais, je reposerais,
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 Avec les rois et les grands de la terre, Qui se bâtirent des mausolées,
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 Avec les princes qui avaient de l’or, Et qui remplirent d’argent leurs demeures.
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Ou je n’existerais pas, je serais comme un avorton caché, Comme des enfants qui n’ont pas vu la lumière.
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 Là ne s’agitent plus les méchants, Et là se reposent ceux qui sont fatigués et sans force;
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 Les captifs sont tous en paix, Ils n’entendent pas la voix de l’oppresseur;
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Le petit et le grand sont là, Et l’esclave n’est plus soumis à son maître.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Pourquoi donne-t-il la lumière à celui qui souffre, Et la vie à ceux qui ont l’amertume dans l’âme,
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 Qui espèrent en vain la mort, Et qui la convoitent plus qu’un trésor,
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Qui seraient transportés de joie Et saisis d’allégresse, s’ils trouvaient le tombeau?
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 A l’homme qui ne sait où aller, Et que Dieu cerne de toutes parts?
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 Mes soupirs sont ma nourriture, Et mes cris se répandent comme l’eau.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 Ce que je crains, c’est ce qui m’arrive; Ce que je redoute, c’est ce qui m’atteint.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 Je n’ai ni tranquillité, ni paix, ni repos, Et le trouble s’est emparé de moi.
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
