Job 21

1 Job prit la parole et dit:

A odpovídaje Job, řekl:

2 Écoutez, écoutez mes paroles, Donnez-moi seulement cette consolation.

Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

3 Laissez-moi parler, je vous prie; Et, quand j’aurai parlé, tu pourras te moquer.

Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

4 Est-ce contre un homme que se dirige ma plainte? Et pourquoi mon âme ne serait-elle pas impatiente?

Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

5 Regardez-moi, soyez étonnés, Et mettez la main sur la bouche.

Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

6 Quand j’y pense, cela m’épouvante, Et un tremblement saisit mon corps.

Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

7 Pourquoi les méchants vivent-ils? Pourquoi les voit-on vieillir et accroître leur force?

Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

8 Leur postérité s’affermit avec eux et en leur présence, Leurs rejetons prospèrent sous leurs yeux.

Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

9 Dans leurs maisons règne la paix, sans mélange de crainte; La verge de Dieu ne vient pas les frapper.

Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

10 Leurs taureaux sont vigoureux et féconds, Leurs génisses conçoivent et n’avortent point.

Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

11 Ils laissent courir leurs enfants comme des brebis, Et les enfants prennent leurs ébats.

Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

12 Ils chantent au son du tambourin et de la harpe, Ils se réjouissent au son du chalumeau.

Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

13 Ils passent leurs jours dans le bonheur, Et ils descendent en un instant au séjour des morts. (Sheol h7585)

Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)

14 Ils disaient pourtant à Dieu: Retire-toi de nous; Nous ne voulons pas connaître tes voies.

Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

15 Qu’est-ce que le Tout-Puissant, pour que nous le servions? Que gagnerons-nous à lui adresser nos prières?

Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

16 Quoi donc! Ne sont-ils pas en possession du bonheur? Loin de moi le conseil des méchants!

Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

17 Mais arrive-t-il souvent que leur lampe s’éteigne, Que la misère fonde sur eux, Que Dieu leur distribue leur part dans sa colère,

Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

18 Qu’ils soient comme la paille emportée par le vent, Comme la balle enlevée par le tourbillon?

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

19 Est-ce pour les fils que Dieu réserve le châtiment du père? Mais c’est lui que Dieu devrait punir, pour qu’il le sente;

Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

20 C’est lui qui devrait contempler sa propre ruine, C’est lui qui devrait boire la colère du Tout-Puissant.

A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

21 Car, que lui importe sa maison après lui, Quand le nombre de ses mois est achevé?

O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

22 Est-ce à Dieu qu’on donnera de la science, A lui qui gouverne les esprits célestes?

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

23 L’un meurt au sein du bien-être, De la paix et du bonheur,

Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

24 Les flancs chargés de graisse Et la mœlle des os remplie de sève;

Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

25 L’autre meurt, l’amertume dans l’âme, Sans avoir joui d’aucun bien.

Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

26 Et tous deux se couchent dans la poussière, Tous deux deviennent la pâture des vers.

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

27 Je sais bien quelles sont vos pensées, Quels jugements iniques vous portez sur moi.

Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

28 Vous dites: Où est la maison de l’homme puissant? Où est la tente qu’habitaient les impies?

Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

29 Mais quoi! N’avez-vous point interrogé les voyageurs, Et voulez-vous méconnaître ce qu’ils prouvent?

Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

30 Au jour du malheur, le méchant est épargné; Au jour de la colère, il échappe.

Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

31 Qui lui reproche en face sa conduite? Qui lui rend ce qu’il a fait?

Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

32 Il est porté dans un sépulcre, Et il veille encore sur sa tombe.

A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

33 Les mottes de la vallée lui sont légères; Et tous après lui suivront la même voie, Comme une multitude l’a déjà suivie.

Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

34 Pourquoi donc m’offrir de vaines consolations? Ce qui reste de vos réponses n’est que perfidie.

Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.