Job 20

1 Tsophar de Naama prit la parole et dit:

Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

2 Mes pensées me forcent à répondre, Et mon agitation ne peut se contenir.

Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

3 J’ai entendu des reproches qui m’outragent; Le souffle de mon intelligence donnera la réplique.

Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

4 Ne sais-tu pas que, de tout temps, Depuis que l’homme a été placé sur la terre,

Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

5 Le triomphe des méchants a été court, Et la joie de l’impie momentanée?

Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

6 Quand il s’élèverait jusqu’aux cieux, Et que sa tête toucherait aux nues,

Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

7 Il périra pour toujours comme son ordure, Et ceux qui le voyaient diront: Où est-il?

Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

8 Il s’envolera comme un songe, et on ne le trouvera plus; Il disparaîtra comme une vision nocturne;

Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

9 L’œil qui le regardait ne le regardera plus, Le lieu qu’il habitait ne l’apercevra plus.

Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

10 Ses fils seront assaillis par les pauvres, Et ses mains restitueront ce qu’il a pris par violence.

Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

11 La vigueur de la jeunesse, qui remplissait ses membres, Aura sa couche avec lui dans la poussière.

Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

12 Le mal était doux à sa bouche, Il le cachait sous sa langue,

A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

13 Il le savourait sans l’abandonner, Il le retenait au milieu de son palais;

Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

14 Mais sa nourriture se transformera dans ses entrailles, Elle deviendra dans son corps un venin d’aspic.

Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

15 Il a englouti des richesses, il les vomira; Dieu les chassera de son ventre.

Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

16 Il a sucé du venin d’aspic, La langue de la vipère le tuera.

Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

17 Il ne reposera plus ses regards sur les ruisseaux, Sur les torrents, sur les fleuves de miel et de lait.

Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

18 Il rendra ce qu’il a gagné, et n’en profitera plus; Il restituera tout ce qu’il a pris, et n’en jouira plus.

Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

19 Car il a opprimé, délaissé les pauvres, Il a ruiné des maisons et ne les a pas rétablies.

Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

20 Son avidité n’a point connu de bornes; Mais il ne sauvera pas ce qu’il avait de plus cher.

Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

21 Rien n’échappait à sa voracité; Mais son bien-être ne durera pas.

Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

22 Au milieu de l’abondance il sera dans la détresse; La main de tous les misérables se lèvera sur lui.

Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

23 Et voici, pour lui remplir le ventre, Dieu enverra sur lui le feu de sa colère, Et le rassasiera par une pluie de traits.

By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

24 S’il échappe aux armes de fer, L’arc d’airain le transpercera.

Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

25 Il arrache de son corps le trait, Qui étincelle au sortir de ses entrailles, Et il est en proie aux terreurs de la mort.

Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

26 Toutes les calamités sont réservées à ses trésors; Il sera consumé par un feu que n’allumera point l’homme, Et ce qui restera dans sa tente en deviendra la pâture.

Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

27 Les cieux dévoileront son iniquité, Et la terre s’élèvera contre lui.

Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

28 Les revenus de sa maison seront emportés, Ils disparaîtront au jour de la colère de Dieu.

Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

29 Telle est la part que Dieu réserve au méchant, Tel est l’héritage que Dieu lui destine.

Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.