Job 13
1 Voici, mon œil a vu tout cela, Mon oreille l’a entendu et y a pris garde.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 Ce que vous savez, je le sais aussi, Je ne vous suis point inférieur.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Mais je veux parler au Tout-Puissant, Je veux plaider ma cause devant Dieu;
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 Car vous, vous n’imaginez que des faussetés, Vous êtes tous des médecins de néant.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Que n’avez-vous gardé le silence? Vous auriez passé pour avoir de la sagesse.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Écoutez, je vous prie, ma défense, Et soyez attentifs à la réplique de mes lèvres.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Direz-vous en faveur de Dieu ce qui est injuste, Et pour le soutenir alléguerez-vous des faussetés?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Voulez-vous avoir égard à sa personne? Voulez-vous plaider pour Dieu?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 S’il vous sonde, vous approuvera-t-il? Ou le tromperez-vous comme on trompe un homme?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 Certainement il vous condamnera, Si vous n’agissez en secret que par égard pour sa personne.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Sa majesté ne vous épouvantera-t-elle pas? Sa terreur ne tombera-t-elle pas sur vous?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Vos sentences sont des sentences de cendre, Vos retranchements sont des retranchements de boue.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Taisez-vous, laissez-moi, je veux parler! Il m’en arrivera ce qu’il pourra.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Pourquoi saisirais-je ma chair entre les dents? J’exposerai plutôt ma vie.
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Voici, il me tuera; je n’ai rien à espérer; Mais devant lui je défendrai ma conduite.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Cela même peut servir à mon salut, Car un impie n’ose paraître en sa présence.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Écoutez, écoutez mes paroles, Prêtez l’oreille à ce que je vais dire.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Me voici prêt à plaider ma cause; Je sais que j’ai raison.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Quelqu’un disputera-t-il contre moi? Alors je me tais, et je veux mourir.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Seulement, accorde-moi deux choses Et je ne me cacherai pas loin de ta face:
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Retire ta main de dessus moi, Et que tes terreurs ne me troublent plus.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Puis appelle, et je répondrai, Ou si je parle, réponds-moi!
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 Quel est le nombre de mes iniquités et de mes péchés? Fais-moi connaître mes transgressions et mes péchés.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Pourquoi caches-tu ton visage, Et me prends-tu pour ton ennemi?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Veux-tu frapper une feuille agitée? Veux-tu poursuivre une paille desséchée?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 Pourquoi m’infliger d’amères souffrances, Me punir pour des fautes de jeunesse?
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 Pourquoi mettre mes pieds dans les ceps, Surveiller tous mes mouvements, Tracer une limite à mes pas,
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 Quand mon corps tombe en pourriture, Comme un vêtement que dévore la teigne?
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
