Psaumes 35

1 De David. Seigneur, juge ceux qui me nuisent; combats ceux qui me font la guerre.

Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

2 Prends tes armes et ton bouclier; lève-toi à mon aide.

Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

3 Tire le glaive et ferme la voie à ceux qui me poursuivent; dis à mon âme: Je suis ton salut.

Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

4 Que ceux qui en veulent à ma vie soient confondus et frappés de crainte; que ceux qui pensent à mal contre moi soient confondus et mis en fuite.

Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

5 Qu'ils soient comme la poussière devant la face des vents; que l'ange du Seigneur les arrête.

Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

6 Que leur voie soit ténébreuse et glissante; que l'ange du Seigneur les poursuive.

Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

7 Parce que sans motif ils ont caché pour moi la mort dans un piège, et que sans motif ils ont fait des outrages à mon âme:

Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

8 Qu'un filet inconnu tombe sur eux; que les lacs qu'ils ont cachés les prennent; qu'ils trébuchent dans leurs propres pièges.

Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

9 Et mon âme mettra sa joie dans le Seigneur; elle se délectera dans son salut.

Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

10 Tous mes os diront: Seigneur qui est semblable à toi? Tu sauves l'indigent de mains plus fortes que lui; tu protèges le mendiant et le pauvre contre ceux qui le pillent.

A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

11 De faux témoins se sont levés, et ils m'ont questionné sur ce que je ne savais pas.

Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

12 Ils me rendaient le mal pour le bien; ils ont desséché ma vie.

Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

13 Et moi, tandis qu'ils me tourmentaient, je me suis couvert d'un cilice; j'ai mortifié mon âme par le jeûne, et ma prière retournera en mon sein.

Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

14 Je me complaisais en eux comme en un ami ou en mon frère; je m'étais humilié comme si j'eusse été dans le deuil et la tristesse.

Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

15 Et ils se réjouissaient contre moi, et ils s'assemblaient et réunissaient leurs forces contre moi, et je n'en savais rien; ils ont été dissipés, mais non contrits;

Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

16 Ils m'ont tenté; ils ont ricané avec grand mépris; ils ont grincé des dents sur moi.

S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

17 Seigneur, quand regarderas-tu vers moi? Sauve mon âme de leur malice; délivre des lions mon âme abandonnée.

Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

18 Je te rendrai gloire en une église nombreuse; je te louerai au milieu d'un grand peuple.

I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

19 Que ne je vois point la joie de ceux qui m'attaquent injustement, qui me haïssent sans raison et me regardent d'un œil méprisant.

Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

20 Ils m'ont parlé pacifiquement; mais dans leur colère ils songeaient à me tromper.

Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

21 Ils ont dilaté contre moi leur bouche, et ils ont dit: Bien, bien, nos yeux ont vu.

Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

22 Toi aussi, Seigneur, tu as vu; ne gardez pas le silence, Seigneur; ne t'éloigne pas de moi.

Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

23 Lève-toi, Seigneur, applique-toi à mon jugement; mon Seigneur et mon Dieu, sois attentif à ma cause.

Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

24 Juge-moi, Seigneur, selon ta justice, mon Seigneur et mon Dieu, et qu'ils ne fassent pas de moi leur joie;

Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

25 Qu'ils ne disent point en leur cœur: Bien, cela plaît à notre âme; qu'ils ne disent point: Nous l'avons dévoré.

Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

26 Que ceux qui se sont réjouis de mes maux soient confondus et honteux; que ceux qui ont parlé contre moi en se gonflant d'orgueil, soient enveloppés de crainte et de confusion.

Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

27 Que ceux qui veulent ma justification soient dans la joie; qu'ils tressaillent d'allégresse; qu'ils ne cessent de dire: Dieu soit glorifié, et ceux qui désirent la paix de son serviteur.

Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

28 Et ma langue célébrera ta justice; elle chantera chaque jour tes louanges.

I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.