Job 32
1 Et les trois amis de Job s'abstinrent de lui répondre; car Job était juste devant eux.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Et Elihou, fils de Barachiel le Buzite, de la famille de Ram en la terre de Hus, se courrouça; il entra contre Job dans une violente colère, parce qu'il s'était présenté comme juste devant le Seigneur.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 Et il ne fut pas moins irrité contre les trois amis, parce qu'ils ne pouvaient répondre rien qui confondit Job après l'avoir jugé coupable.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Et Elihou hésitait à répliquer à Job, car les trois hommes étaient plus avancés que lui en âge.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 Mais lorsqu'il vit que nulle réponse ne sortait de leur bouche, il s'emporta;
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 Et prenant la parole, il dit: Je suis le plus jeune, vous êtes mes anciens; j'ai donc gardé le silence, craignant de vous déclarer ce que je sais,
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 Et je me suis dit: Il n'est point temps de parler; c'est le nombre des années qui donne la sagesse.
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Mais l'esprit réside parmi les mortels et le souffle du Tout-Puissant seul les instruit.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 Les anciens ne sont point sages, les vieillards ne savent point juger.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Aussi je me décide; écoutez-moi et je vais vous déclarer ce que je sais.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Soyez attentifs, je ne cesserai pas que vous n'ayez apprécié mes raisons,
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 Et que je ne sois d'accord avec vous; je n'ai point fait de reproches à Job; celui qui le réfutait était l'un de vous.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Je ne voulais pas vous donner occasion de dire: Nous sommes attachés au Seigneur et nous avons trouvé la sagesse.
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Et vous avez permis à cet homme de tenir un pareil langage!
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 Ils ont été frappés de stupeur; ils n'ont rien trouvé à répondre; ils ont annulé leurs propres arguments.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 J'ai attendu; je n'ai dit mot; je les ai vus demeurer immobiles sans répliquer.
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 Et Elihou, continuant, s'écria: Eh bien! je parlerai.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 Car je suis plein de mon sujet; l'esprit en mon sein me consume.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Ma poitrine est comme une outre où fermente du vin nouveau; elle ressemble à un soufflet de forge qui éclate.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 Je parlerai tant que mes lèvres pourront s'ouvrir.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Il n'est point d'homme devant qui j'aie la moindre timidité; il n'est point de mortel qui m'émeuve;
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 Il n'est point de front qui m'impose; s'il en est, que les vers me dévorent.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
