Job 3
1 Après cela Job ouvrit la bouche
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 et il maudit son premier jour, disant:
Nebo mluvě Job, řekl:
3 Périsse le jour où je suis né et cette nuit où ils dirent: Un homme est conçu.
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Que cette nuit reste obscure; que d'en haut jamais le Seigneur ne la rappelle; que jamais lueur ne vienne l'éclairer.
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Que les ténèbres et les ombres de la mort s'en emparent: qu'un sombre tourbillon l'enveloppe; maudits soient ce jour
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 Et cette nuit; que l'obscurité la prenne; qu'elle ne compte pas dans les temps de l'année, et que dans les mois elle ne soit pas comprise.
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Mais qu'elle ne soit que douleur; qu'on n'y voie jamais joie ni fête.
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Qu'elle soit maudite de Celui qui fait de ce jour un jour maudit et qui peut maîtriser le grand monstre marin.
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Que les étoiles de cette nuit soient éclipsées; qu'elle ne cesse point; que la lumière ne lui revienne jamais; qu'elle ne voie plus lever l'astre qui annonce l'aurore.
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Car cette nuit n'a point clos des portes du ventre de ma mère: elle n'a point détourné de mes yeux la douleur.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Pourquoi ne suis-je pas mort dans les entrailles qui m'ont enfanté? Pourquoi ne suis-je pas mort, aussitôt que j'en suis sorti?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Pourquoi des genoux m'ont-ils recueilli? Pourquoi ai-je sucé des mamelles?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 Car, couché, je serais maintenant tranquille; endormi, je me reposerais,
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 Avec les rois arbitres de la terre, qui s'enorgueillissaient de leurs épées;
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 Ou avec les grands qui possédaient beaucoup d'or et comblaient d'argent leurs demeures;
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Ou comme un fœtus avorté; ou comme les enfants nouveau-nés qui n'ont point vu la lumière.
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 Dans ce lieu-là les impies ont consumé le feu de leur fureur; et ceux dont le corps a été brisé de fatigue ont trouvé le repos.
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 Et, avec eux, la foule qui n'a jamais entendu la voix du collecteur.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Et le petit et le grand; et le serviteur qui a redouté son maître.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Pourquoi le jour a-t-il été donné à ceux qui sont dans l'amertume; et la vie, aux âmes pleines de douleurs?
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 Ceux-là désirent la mort et ne l'obtiennent pas, semblables à l'homme qui creuse en vain cherchant un trésor,
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Et que la joie transporte s'il vient à le trouver.
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 La mort est le repos de l'homme, car Dieu l'a éprouvé à son gré.
Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 Les gémissements me sont venus avant ma nourriture, et je pleure saisi de crainte.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 Car ce que j'avais redouté m'a atteint; ce que j'avais pressenti s'est réalisé.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 Je n'ai point vécu en paix; je n'ai eu ni calme ni repos, et la colère m'est venue.
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
