Job 29
1 Et Job, ajoutant à ce qui précède, dit:
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 Qui me rendra les jours d'autrefois, le temps où Dieu prenait de soin de me garder?
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 Alors sa lampe brillait sur ma tête: alors avec sa lumière je ne craignais pas de marcher dans les ténèbres.
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 Alors je foulais de mes pieds la voie; alors Dieu veillait sur ma maison.
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 Alors je m'asseyais à l'ombre de mes arbres, et mes enfants étaient autour de moi.
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 Alors mes sentiers ruisselaient de beurre et mes collines de lait.
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 Alors j'entrais dès l'aurore en la ville, et un siège m'était réservé sur les places.
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 Les jeunes gens à mon aspect se voilaient; et les anciens restaient debout.
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 Les forts cessaient de parler; ils se mettaient un doigt sur la bouche.
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 Attentifs à mes discours, ils me déclaraient heureux, après quoi leur langue était collée à leur gosier.
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 L'oreille m'avait ouï et l'on me proclamait heureux; l'œil m'avait vu et l'on s'inclinait.
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 Car j'avais délivré le pauvre des mains du riche; j'avais protégé l'orphelin qui manquait d'appui.
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 La bénédiction de l'abandonné s'adressait à moi; la bouche de la veuve aussi me bénissait.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 Je m'étais revêtu de justice; je m'étais enveloppé d'équité comme d'un manteau double.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 J'étais l'œil de l'aveugle et le pied du boiteux.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 J'étais le père des faibles; j'étudiais des causes que je ne connaissais pas.
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 Aussi j'ai brisé les mâchoires de l'injuste; j'ai arraché de ses dents la proie qu'il avait saisie.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 Et j'ai dit: Mon âge se prolongera comme celui du palmier; ma vie sera de longue durée.
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 La racine se montrera hors de l'eau, et la rosée passera la nuit dans ma moisson.
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 Ma gloire est pour moi chose vaine, et elle marche mon arc à la main.
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 A peine m'avait-on entendu que l'on s'attachait à moi; on gardait le silence en recueillant mes conseils.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 Nul n'ajoutait à mes discours, et les hommes étaient pleins de joie que je leur avais parlé.
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 Comme la terre altérée reçoit la pluie, de même ils recevaient mes paroles.
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 Lorsque je riais avec eux, ils n'y pouvaient croire, et l'éclat de mon visage n'en était pas amoindri.
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 Je leur avais indiqué la voie, ils m'avaient institué leur chef, et ma demeure semblait celle d'un roi entouré de gardes ou d'un consolateur des affligés.
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
