< Sophonie 2 >

1 Recueillez-vous, tâchez de vous ressaisir, ô gens sans vergogne!
Ohledejte sebe, ohledejte, pravím, ó národe nemilý,
2 N’Attendez pas l’échéance du terme fatal, du jour qui s’envolera rapide comme le chaume; n’attendez pas que fonde sur vous l’ardente colère du Seigneur, que vous surprenne le jour du courroux divin.
Prvé než uložení přijde, a den jako plevy pomine, prvé než přijde na vás prchlivost hněvu Hospodinova, prvé než přijde na vás den hněvu Hospodinova.
3 Recherchez l’Eternel, vous tous, les humbles du pays, qui mettez en pratique ses lois. Exercez-vous à la droiture, exercez-vous à l’humilité, peut-être serez-vous à l’abri au jour de la colère de l’Eternel,
Hledejte Hospodina všickni tiší země, kteříž soud jeho činíte; hledejte spravedlnosti, hledejte tichosti. Snad se ukryjete v den hněvu Hospodinova.
4 alors que Gaza deviendra une solitude, Ascalon une ruine, alors qu’Asdod se verra expulsée en plein midi, Ekron renversée de fond en comble.
Nebo Gáza bude opuštěno, a Aškalon zpustne; Azot o polednách zaženou, a Akaron vykořeněn bude.
5 Malheur à vous, qui occupez le littoral de la mer, peuple de Keréthites! A vous, Canaan, pays des Philistins, s’adresse la menace de l’Eternel: "Je vous ruinerai jusqu’à vous dépeupler!"
Běda těm, kteříž bydlí v krajině pomořské, národu Ceretejských. Slovo Hospodinovo proti vám jest, ó země Kananejská Filistinských, že tě tak zahladím, aby nebylo žádného obyvatele.
6 Le district du littoral sera un lieu de pâturage percé de citernes par les bergers et un cantonnement pour les brebis.
I bude krajina pomořská místo ovčinců, jam pastýřských a stájí dobytka.
7 Ce district va échoir aux survivants de la maison de Juda, qui y pâtureront, qui, le soir venu, gîteront dans les habitations d’Ascalon, quand l’Eternel, leur Dieu, se souvenant d’eux, les aura ramenés de captivité.
Bude také i ostatku domu Judského krajinou, kdež by pásli. V domích Aškalonu u večer léhati budou, když je navštíví Hospodin Bůh jejich, a přivede zase zajaté jejich.
8 J’Avais entendu les propos outrageants de Moab, les insultes des fils d’Ammon, qui bafouaient mon peuple et manifestaient leur arrogance contre ses frontières.
Slyšelť jsem hanění Moábských a utrhání synů Ammonitských, kterýmiž haněli můj lid, a honosili se na pomezí jejich.
9 C’Est pourquoi, dit l’Eternel-Cebaot, Dieu d’Israël, aussi vrai que je vis, Moab sera comme Sodome, les fils d’Ammon comme Gomorrhe: un fouillis de broussailles: une mine de sel et une solitude éternelle. Les survivants de mon peuple les mettront au pillage, le reste de ma nation en prendra possession.
Protož živ jsem já, praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, že Moáb jako Sodoma bude, a synové Ammonitští jako Gomora, místem kopřiv a domem solným a pustinou až na věky. Ostatkové lidu mého rozchvátají je, a pozůstalí z lidu mého dědičně je obdrží.
10 Voilà ce qui leur adviendra à cause de leur orgueil, parce qu’ils ont outragé et regardé de haut le peuple de l’Eternel-Cebaot.
To jim pro pýchu jejich, že zhaněli a zpínali se nad lid Hospodina zástupů.
11 L’Eternel se fera redouter d’eux, quand il réduira à rien toutes les divinités de la terre: alors toutes les îles des nations lui rendront hommage, chacune de son côté.
Hrozný jim bude Hospodin; nebo způsobí, aby zhubeněli všickni bohové země. I bude se jemu klaněti každý z místa svého, všickni ostrovové národu.
12 Vous aussi, Couchites, vous tomberez victimes de mon glaive.
Také i vy, Mouřenínové, mečem mým zbiti budete.
13 Puis il étendra la main sur le Nord et détruira Achour; de Ninive il fera une solitude, une lande aride comme le désert.
Nebo vztáhne ruku svou na půlnoci, a zhubí Assyrii, a obrátí Ninive v pustinu, a v suchost jako poušť.
14 Là, les troupeaux auront leur gîte, les bêtes de toute provenance; tant le pélican que le hibou éliront domicile sur ses chapiteaux. Des voix gazouilleront à travers les fenêtres, les seuils ne seront que décombres, car on aura arraché les lambris de cèdres.
I budou u prostřed něho léhati stáda, všecky šelmy národů, pelikán i výr na makovicích jeho nocovati budou; hlas zníti bude na okně, pustina na veřeji, když cedroví jeho obnaží.
15 La voilà cette cité joyeuse qui trônait en pleine sécurité et disait à part soi: "Moi et personne que moi!" Ah! comme elle est devenue une solitude, un repaire de fauves! Quiconque passe près d’elle ricane et agite la main.
Takovéť bude to město plésající, kteréž sedí bezpečně, říkaje v srdci svém: Já jsem, a kromě mne není žádného více. Jakť jest učiněno pusté, peleší šelmám! Kdožkoli půjde skrze ně, ckáti bude a zmítati rukou svou.

< Sophonie 2 >