Psaumes 94
1 Dieu des vindictes, Eternel, Dieu des vindictes, apparais!
Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
2 Lève-toi, juge de la terre, inflige un juste châtiment aux orgueilleux.
Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
3 Jusques à quand les impies, ô Eternel, jusques à quand les impies triompheront-ils?
Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
4 Ils se répandent en discours, parlent avec jactance; ils font les fanfarons, tous ces ouvriers d’iniquité.
Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
5 Ton peuple, Eternel, ils l’écrasent, et ils oppriment ton héritage.
Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
6 Ils font périr la veuve et l’étranger, ils assassinent les orphelins,
Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
7 et ils disent: "l’Eternel ne le voit pas, le Dieu de Jacob n’y fait nulle attention!"
Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
8 Ah! réfléchissez donc, ô gens stupides! Et vous, insensés, quand serez-vous sains d’esprit?
Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
9 Celui qui a planté l’oreille n’entendrait pas? celui qui a formé l’œil ne verrait point?
Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
10 Celui qui châtie les peuples ne demanderait aucun compte, lui qui enseigne la science aux hommes?
Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
11 L’Eternel connaît les pensées des mortels, il sait qu’elles sont vanité.
Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
12 Heureux l’homme que tu redresses, Eternel, et que tu instruis dans ta loi!
Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
13 Tu le mets en sûreté contre des jours de malheur, tandis qu’un abîme se creuse sous les pas du méchant.
Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
14 Car le Seigneur ne délaisse pas son peuple, et son héritage, il ne l’abandonne pas.
Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
15 Mais son jugement se ramène à l’équité: à lui se rattachent tous les cœurs droits.
Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
16 Qui m’assistera pour faire front aux malfaiteurs? Qui m’aidera à tenir tête aux artisans d’iniquité?
Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
17 Si l’Eternel n’était mon appui, peu s’en faut que mon âme ne séjournât dans le pays du silence.
Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
18 Lorsque je dis: "Mon pied va chanceler", ta grâce, Eternel, vient me soutenir.
Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
19 Lorsque les soucis se multiplient dans mon sein, ce sont tes consolations qui remettent mon âme en joie.
Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
20 Se peut-il que tu tolères près de toi un trône criminel, qui forge l’iniquité et l’érige en loi?
Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
21 Qu’on s’ameute donc contre la vie du juste, qu’on prononce la condamnation du sang innocent:
Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
22 l’Eternel est une forteresse pour moi, mon Dieu, un rocher tutélaire.
Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
23 Quant à ceux-là, il fait retomber sur eux leur iniquité, il les anéantit pour leur méchanceté; l’Eternel, notre Dieu, les anéantit!
Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
