Psaumes 77

1 Au chef des chantres. Sur Iedouthoun. Psaume d’Assaph. Ma voix s’élève vers Dieu, et je crie; ma voix s’élève vers Dieu, et il me prête l’oreille.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 Au jour de ma détresse, je recherche le Seigneur, de nuit ma main se tend vers lui sans relâche: mon âme refuse toute consolation.

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 Je pense à Dieu et je gémis, je réfléchis et mon esprit se voile de tristesse. (Sélah)

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 Tu tiens mes paupières ouvertes, je suis troublé au point de ne pouvoir parler.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 Je médite sur les jours d’un passé lointain, sur les années envolées depuis une éternité.

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 La nuit, je me remémore mes cantiques, je médite en mon cœur, et mon esprit se plonge dans les réflexions:

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 "Le Seigneur délaisse-t-il donc sans retour? Ne rendra-t-il plus sa bienveillance?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 Sa bonté a-t-elle disparu à jamais? Sa promesse est-elle annulée pour la suite des temps?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 Dieu a-t-il désappris la compassion? Ou bien, dans sa colère, enchaîne-t-il sa miséricorde?" (Sélah)

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 Et je me dis: "C’Est là ma souffrance, que la main du Très-Haut ait changé à mon égard."

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 J’Évoquerai le souvenir des œuvres du Seigneur, oui, le souvenir de tes antiques merveilles.

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 Je méditerai sur tous tes exploits, et passerai en revue tes hauts faits.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 O Dieu, sublime de sainteté est ta voie; est-il une divinité grande comme Dieu?

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 Tu es, toi, l’Etre tout-puissant, auteur de prodiges; tu fais éclater ta force parmi les nations.

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 Par ton bras tu affranchis ton peuple, les fils de Jacob et de Joseph. (Sélah)

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 Les flots te virent, ô Dieu; les flots te virent, et ils tremblèrent, les vagues profondes s’émurent de peur.

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 Les nuées se fondirent en pluies torrentielles, les cieux firent retentir leur tonnerre, et tes flèches volèrent de toutes parts.

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 Le fracas de ta foudre se mêla au tourbillon, les éclairs illuminèrent le monde, la terre gémit et vacilla.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 Tu frayas ta route à travers la mer, ton sentier à travers des eaux épaisses: tes traces échappèrent aux regards.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 Tu conduisis comme un troupeau ton peuple, par la main de Moïse et d’Aaron.

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.