Psaumes 74
1 Maskîl d’Assaph. Pourquoi, ô Dieu, nous délaisses-tu obstinément, ta colère est-elle embrasée contre le troupeau de ton pacage?
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2 Souviens-toi de ta communauté, que tu acquis jadis, de ta tribu, ta propriété, que tu délivras, de ce mont Sion où tu fixas ta résidence!
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3 Dirige tes pas vers ces ruines irréparables: l’ennemi a tout dévasté dans le sanctuaire.
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4 Tes adversaires ont poussé des rugissements dans l’enceinte de ton lieu de rendez-vous; là, ils ont imposé leurs emblèmes comme emblèmes.
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5 Ils y ont paru comme des gens qui brandissent la hache en plein fourré;
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6 et puis, à coups de marteaux et de cognées, ils en ont abattu toutes les sculptures à la fois.
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7 Ils ont livré aux flammes ton sanctuaire, jeté à bas et profané la résidence de ton nom.
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8 Ils ont dit en leur cœur: "Nous allons les dompter tous!" Ils ont brûlé tous les centres consacrés à Dieu dans le pays.
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9 Nous ne voyons plus nos emblèmes à nous; plus de prophètes! plus personne avec nous, qui sache combien de temps cela durera!
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10 Jusqu’à quand, ô Dieu, l’adversaire blasphémera-t-il, l’ennemi insultera-t-il sans relâche à ton nom?
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11 Pourquoi tiens-tu ta main à l’écart? Retire ta droite de ton sein! réduis -les à néant!
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12 Dieu est pourtant mon Roi depuis les temps antiques; il a accompli des œuvres de salut sur la terre.
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13 C’Est toi qui, par ta force, as fendu la mer, brisé la tête des monstres marins à la surface des eaux;
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14 c’est toi qui as fracassé la tête du Léviathan, pour le donner comme pâture aux fauves du désert;
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15 c’est toi qui as fait jaillir sources et torrents, mis à sec des fleuves puissants;
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16 à toi appartient le jour, à toi aussi la nuit, c’est toi qui as créé l’astre lumineux, le soleil.
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17 C’Est toi qui as fixé toutes les limites de la terre, été et hiver sont ta création.
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18 N’Aie garde de l’oublier: l’ennemi blasphème, ô Eternel, un peuple méprisable insulte à ton nom.
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19 Ne livre pas aux bêtes la vie de ta tourterelle, n’oublie pas à jamais l’existence de tes pauvres.
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20 Tiens compte de l’alliance; car toutes les retraites cachées du pays sont devenues des repaires de violence.
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21 Que l’opprimé ne soit pas acculé à la honte, que le pauvre et le nécessiteux puissent célébrer ton nom!
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22 Lève-toi, ô Dieu, défends ta cause, rappelle-toi les insultes qui, sans cesse, te viennent de gens indignes.
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23 N’Oublie pas les clameurs de tes adversaires, le tumulte toujours croissant de tes agresseurs.
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
