Psaumes 49
1 Au chef des chantres. Par les fils de Coré. Psaume. Ecoutez ceci, vous toutes, ô nations, soyez attentifs, vous tous, habitants du globe,
Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2 les hommes d’humble condition comme les grands personnages, ensemble les riches et les pauvres!
Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3 Ma bouche prêche la sagesse, et la raison inspire les pensées de mon cœur.
Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
4 Je prête l’oreille aux sentences poétiques, et prélude avec la harpe aux piquants aphorismes.
Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
5 Pourquoi m’exposerais-je à avoir peur aux jours de l’adversité? à me voir enveloppé par le péché qui s’attacherait à mes talons?
I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
6 De ceux qui se fient à leurs biens, et se glorifient de l’abondance de leurs richesses,
Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7 pas un ne saurait racheter son frère, ni donner à Dieu le coût de sa rançon.
Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
8 Le rachat de leur âme est à trop haut prix, il faut y renoncer à jamais.
(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
9 Pensent-ils donc vivre toujours, ne pas voir la tombe?
Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10 Ils remarquent pourtant que les sages meurent, tout comme périssent le fou et le sot, en laissant leurs biens à d’autres.
Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11 Ils s’imaginent que leurs maisons vont durer éternellement, leurs demeures de génération en génération, qu’ils attacheront leurs noms à leurs domaines.
Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
12 Or les hommes ne se perpétuent pas dans leur splendeur; semblables aux animaux, ils ont une fin.
Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
13 Cette attitude chez eux est pure folie: qu’ils puissent, de leur bouche, se déclarer satisfaits de l’avenir. (Sélah)
Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
14 Comme un troupeau ils s’avancent vers le Cheol; le matin venu, les hommes droits auront raison d’eux; le Cheol consume jusqu’à leur forme, ne leur servant pas longtemps de demeure. (Sheol h7585)
Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
15 Toutefois Dieu délivrera mon âme du Cheol, quand il lui plaira de me retirer. (Sélah) (Sheol h7585)
Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol h7585)
16 Ne sois pas alarmé si quelqu’un s’enrichit, et voit s’accroître le luxe de sa maison!
Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17 Car, quand il mourra, il n’emportera rien; son luxe ne le suivra point dans la tombe.
Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18 Il a beau se dire heureux durant sa vie, s’attirer des hommages par son bien-être:
Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
19 il ira rejoindre la génération de ses pères, qui plus jamais ne verront la lumière.
A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
20 L’Homme, au sein du luxe, s’il manque de raison, est pareil aux animaux: sa fin est certaine.
Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
