Psaumes 44
1 Au chef des chantres. Par les fils de Coré. Maskîl. O Dieu! De nos oreilles nous l’avons entendue, nos pères nous l’ont racontée, l’œuvre que tu as accomplie de leurs jours, aux temps antiques.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 Toi, de ta main, tu as dépossédé des nations, et tu les as implantés, eux; tu as ruiné des peuplades, et eux, tu les as multipliés.
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 Certes, ce n’est pas leur épée qui les a faits maîtres du pays, ni leur bras qui leur a donné la victoire: c’est ta droite, ton bras, la lumière de ta face; car tu les avais pris en affection.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 C’Est toi qui es mon roi, ô Dieu! Décrète les triomphes de Jacob.
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 Grâce à toi nous enfonçons nos ennemis, avec l’aide de ton nom, nous écrasons nos agresseurs.
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 Car je ne mets pas ma confiance en mon arc; ce n’est pas mon épée qui m’assure la victoire;
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 mais c’est toi qui nous fait triompher de nos ennemis, qui couvres de confusion ceux qui nous haïssent.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 En Dieu nous nous glorifions sans cesse, et à jamais nous célébrons ton nom. (Sélah)
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 Pourtant tu nous as rejetés et humiliés, et tu n’accompagnes plus nos armées.
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 Tu nous fais reculer devant l’ennemi: ceux qui nous haïssent pillent à leur aise.
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 Tu nous livres comme des troupeaux dont on se nourrit, et nous éparpilles parmi les nations.
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 Tu vends ton peuple à vil prix; tu n’estimes pas bien haut sa valeur.
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 Tu fais de nous un objet d’opprobre pour nos voisins, la risée et la moquerie de notre entourage.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 Tu nous rends la fable des nations; nous excitons des hochements de tête parmi les peuples.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 Tout le temps, mon déshonneur est là, sous mes yeux, et mon visage se couvre de honte
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 à la voix de l’insulteur et du détracteur, à la vue de l’ennemi, avide de vengeance.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 Tout cela nous est advenu, sans que nous t’ayons oublié, sans que nous ayons trahi ton alliance.
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 Notre cœur n’a pas rétrogradé, ni nos pas n’ont dévié de ton chemin,
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 pour que tu dusses nous reléguer dans la région des monstres et nous recouvrir des ombres de la mort.
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 Si nous avions oublié le nom de notre Dieu, étendu les mains vers un dieu étranger,
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 est-ce que Dieu ne l’aurait pas constaté, puisqu’il connaît les secrets du cœur?
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 Mais pour toi nous subissons chaque jour la mort; on nous considère comme des brebis destinées à la boucherie.
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Réveille-toi donc! Pourquoi demeures-tu endormi, Seigneur? Sors de ton sommeil, ne nous délaisse pas à jamais.
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Pourquoi dérobes-tu ta face, oublies-tu notre misère et notre oppression?
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 Car notre âme est abaissée jusque dans la poussière, notre corps est couché de son long sur le sol.
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26 Lève-toi pour nous venir en aide, délivre-nous par un effet de ta bonté!
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
