Psaumes 30

1 Psaume. Cantique de la dédicace du temple; par David. Je t’exalterai, Seigneur, car tu m’as relevé; tu n’as pas réjoui mes ennemis à mes dépens.

Žalm písně, při posvěcení domu Davidova. Vyvyšovati tě budu, Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou.

2 Eternel, mon Dieu, je t’ai invoqué, et tu m’as guéri:

Hospodine Bože můj, k toběť jsem volal, a uzdravil jsi mne.

3 Seigneur, tu as fait remonter mon âme du Cheol, tu m’as permis de vivre, de ne pas descendre au tombeau. (Sheol h7585)

Hospodine, vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu. (Sheol h7585)

4 Chantez l’Eternel, vous ses fidèles, rendez grâce à son saint nom;

Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho, a oslavujte památku svatosti jeho.

5 car sa colère ne dure qu’un instant, mais sa bienveillance est pour la vie; le soir dominent les pleurs, le matin, c’est l’allégresse.

Nebo na kratičko trvá v hněvě svém, všecken pak život v dobré líbeznosti své; z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování.

6 J’Avais dit en ma quiétude: "Jamais je ne chancellerai."

I jáť jsem řekl, když mi se šťastně vedlo: Nepohnu se na věky.

7 Seigneur, dans ta bonté, tu avais puissamment fortifié ma montagne. Mais tu as caché ta face: j’ai été consterné!

Nebo ty, Hospodine, podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou, ale jakž jsi skryl tvář svou, byl jsem přestrašen.

8 C’Est vers toi que je crie, c’est à mon Seigneur que vont mes supplications:

I volal jsem k tobě, Hospodine, Pánu pokorně jsem se modlil, řka:

9 "Que gagnes-tu à ce que mon sang coule? A ce que je descende au tombeau? La poussière te rend-elle hommage? Proclame-t-elle ta persistante bonté?

Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sstoupím do jámy? Zdaliž tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou?

10 Ecoute, ô Seigneur, et prends-moi en pitié! Eternel, sois mon sauveur!"

Vyslyšiž, Hospodine, a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník.

11 Tu as changé mon deuil en danses joyeuses, tu as dénoué mon cilice, et de la joie tu m’as fait une ceinture.

I obrátil jsi mi pláč můj v plésání, odvázal jsi pytel můj, a přepásals mne veselím.

12 De la sorte mon âme te chantera sans relâche; Eternel, mon Dieu, à tout jamais je te célébrerai.

Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj, a nebude mlčeti. Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati budu.