Psaumes 22

1 Au chef des chantres. D’Après l’Ayyélet Hachahar. Psaume de David. Mon Dieu, mon Dieu, pourquoi m’as-tu abandonné, loin de me porter secours, d’entendre mes paroles suppliantes?

Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

2 Mon Dieu, j’appelle de jour et tu ne réponds pas, de nuit, et il n’est pas de trêve pour moi.

Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

3 Tu es pourtant le Saint, trônant au milieu des louanges d’Israël.

Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

4 En toi nos pères ont eu confiance, ils ont eu confiance, et tu les as sauvés.

V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

5 Ils ont crié vers toi et ont été délivrés; ils ont espéré en toi et n’ont pas été déçus.

K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

6 Moi, je suis un vermisseau, et non un homme, l’opprobre des gens, objet de mépris pour le peuple.

Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

7 Tous ceux qui me voient se moquent de moi, grimacent des lèvres, hochent la tête.

Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

8 "Qu’il s’en remette à l’Eternel! Que celui-ci le sauve, qu’il l’arrache du danger, puisqu’il l’aime!"

Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

9 Oui, c’est toi qui m’as tiré des entrailles maternelles, qui m’as fait reposer en sûreté dans le giron de ma mère;

Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

10 entre tes bras j’ai été jeté dès ma naissance, dès le sein de ma mère, tu as été mon Dieu.

Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

11 Ne t’éloigne pas de moi car l’angoisse est proche, et nul n’est là pour m’aider.

Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

12 Des taureaux nombreux m’environnent, des bêtes puissantes de Basan m’assiègent.

Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

13 Ils ouvrent contre moi leur gueule, tel un lion qui déchire et qui rugit.

Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

14 Je suis comme l’eau qu’on répand, tous mes membres se disloquent; mon cœur est comme de la cire, qui fondrait au milieu de mes entrailles.

Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

15 Ma sève est desséchée comme un tesson, ma langue est collée à mon palais; tu m’étends dans la poussière de la mort.

Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

16 Car des chiens m’enveloppent, la bande des méchants fait cercle autour de moi; comme le lion ils meurtrissent mes mains et mes pieds.

Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

17 Je pourrais compter tous mes os; eux, ils me toisent et se repaissent de ma vue.

Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

18 Ils se partagent mes habits, ils tirent au sort mes vêtements.

Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

19 Mais toi, ô Seigneur, ne t’éloigne pas; toi, qui es ma force, viens vite à mon secours!

Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

20 Sauve mon âme du glaive, ma vie de la fureur des chiens;

Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

21 arrache-moi de la gueule du lion, protège-moi contre les cornes des buffles.

Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

22 Je proclamerai ton nom devant mes frères, au milieu de l’assemblée, je te louerai.

I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

23 "Adorateurs de l’Eternel, louez-le vous tous, descendants de Jacob, honorez-le; révérez-le, vous tous, postérité d’Israël!

Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

24 Car il n’a point dédaigné, il n’a point méprisé la misère du malheureux; il n’a pas caché de lui son visage, ni manqué de l’entendre quand il implorait!"

Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

25 C’Est toi dont je célébrerai les louanges dans la grande assemblée, j’accomplirai mes vœux devant ceux qui te craignent.

O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

26 Les humbles mangeront et seront rassasiés, les adorateurs de l’Eternel le loueront. Que votre cœur renaisse à la vie pour toujours!

Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

27 Les confins de la terre se souviendront et reviendront au Seigneur, toutes les familles des peuples se prosterneront devant lui.

Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

28 Car à l’Eternel appartient la royauté, il domine sur toutes les nations.

Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

29 Ils mangeront et adoreront, tous les heureux de la terre; devant lui s’inclineront ceux qui descendent dans la poussière, incapables de sustenter leur vie.

Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

30 La postérité lui vouera un culte; on parlera du Seigneur aux âges à venir.

Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

31 IIs viendront et proclameront sa justice: ils diront au peuple à naître ce qu’il a fait.

Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.