Proverbes 5
1 Mon fils, sois attentif à la sagesse que je prêche, incline l’oreille aux conseils de ma raison,
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 afin d’observer une sage circonspection et de soumettre tes lèvres aux lois de la prudence.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 C’Est que les lèvres de l’étrangère distillent du miel, et son palais est plus onctueux que l’huile.
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 Mais à la fin ce miel devient amer comme l’absinthe, et ce palais, acéré comme un glaive à double tranchant.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Elle n’a garde de fouler le chemin de la vie; ses sentiers sont mouvants, tu ne t’en douterais pas.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Et maintenant, mes fils, écoutez-moi: ne vous écartez point des paroles de ma bouche.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Eloigne tes pas de cette étrangère; ne t’approche pas de l’entrée de sa maison.
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 Sans cela tu livrerais à d’autres ton honneur, et les années de ta vie à un cruel ennemi.
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 Des étrangers se gorgeraient du fruit de tes efforts, ton labeur enrichirait la maison d’un inconnu.
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 Tu te lamenterais sur ta destinée, en voyant se consumer ta chair et ta vigueur corporelle.
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 Tu dirais alors: "Ah! pourquoi ai-je pris en haine la morale, et mon cœur a-t-il repoussé toute remontrance?
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 Que n’ai-je écouté la voix de mes guides et prêté l’oreille à mes maîtres?
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Peu s’en est fallu que je ne devinsse la proie de tous les maux, au milieu de l’assemblée, au sein de la société!"
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Bois donc l’eau de ta citerne et l’onde qui coule de ta fontaine.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Tes sources doivent-elles se répandre au dehors, tes cours d’eau arroser les places publiques?
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Réserve-les à toi seul; que les étrangers ne les partagent pas avec toi!
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Qu’ainsi soit bénie ta source, et puisses-tu trouver la joie dans la femme de ta jeunesse!
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Biche d’amour, gazelle pleine de grâce, que ses charmes t’enivrent en tout temps, et que son amour t’enthousiasme sans cesse!
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Pourquoi, mon fils, t’éprendre d’une étrangère et prodiguer tes caresses à une autre compagne?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Car l’Eternel a les yeux fixés sur les voies de l’homme, il observe la trace de tous ses pas.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 L’Impie est pris dans ses péchés comme dans un lacet, il s’embarrasse dans les entraves de son crime.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 II meurt faute de loi morale, égaré par l’excès de sa folie.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
