Proverbes 29
1 Un homme souvent réprimandé et persistant dans son entêtement est brisé soudain et sans retour.
Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 Quand dominent les justes, le peuple est en joie; quand les méchants gouvernent, le peuple gémit.
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 L’Homme qui aime la sagesse réjouit son père; celui qui fréquente des courtisanes mange son bien.
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 Un roi grandit son pays par la justice: avide de dons, il le ruine.
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 Qui flatte son prochain tend un filet sous ses pas.
Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 Le péché devient un piège pour le méchant; le juste jubile et savoure sa joie.
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 Le juste se pénètre du droit des humbles; le méchant ne sait rien comprendre.
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8 Les persifleurs mettent la ville en ébullition; les sages apaisent les colères.
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 Quand un sage est en discussion avec un sot, celui-ci s’emporte ou ricane, mais de calme, point!
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10 Les assassins en veulent à l’innocent; les honnêtes gens recherchent sa personne.
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 Le sot lâche toute sa mauvaise humeur; le sage finit par la calmer.
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12 Le souverain accueille-t-il le mensonge, tous ses serviteurs sont pervers.
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13 Le pauvre et l’exploiteur se retrouvent ensemble: l’Eternel fait luire sa lumière aux yeux de tous deux.
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14 Que le roi juge les humbles avec équité, son trône en sera affermi à jamais.
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15 Verge et reproches inculquent la sagesse, un enfant livré à lui-même fait le déshonneur de sa mère.
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 Quand les méchants dominent, le mal augmente, mais les justes seront témoins de leur chute.
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17 Corrige ton fils, tu en auras du plaisir; il donnera de douces joies à ton âme.
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 Faute de, révélation prophétique, le peuple s’abandonne au désordre; mais heureux s’il observe la loi!
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19 Ce n’est pas avec des paroles qu’on corrige l’esclave: s’il les comprend, il n’en tient pas compte.
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20 Vois-tu un homme précipité dans ses paroles, le sot a plus d’avenir que lui.
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21 Qui gâte son esclave dès l’enfance aboutit à en faire un parasite.
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22 Un homme irascible provoque des disputes; qui se laisse emporter par la colère accumule les fautes.
Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23 L’Orgueil de l’homme amène son abaissement; la modestie est une source d’honneur.
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24 Qui partage avec un voleur est son propre ennemi: il entend l’adjuration et ne peut rien dénoncer.
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25 La peur fait tomber l’homme dans un piège; qui met sa confiance en l’Eternel est à l’abri.
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26 Beaucoup recherchent la faveur du prince; mais c’est Dieu qui attribue à chacun son dû.
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 Le malfaiteur est en horreur aux justes, et l’honnête homme est en horreur au méchant.
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
