Proverbes 17
1 Mieux vaut du pain sec, mangé en paix, qu’une maison pleine de festins, accompagnés de disputes.
Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2 Un esclave intelligent prime un fils de famille incapable et reçoit une part d’héritage parmi les frères.
Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3 L’Éprouvette pour l’argent, le creuset pour l’or; quant aux cœurs, c’est l’Eternel qui les éprouve.
Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4 Le méchant prête attention aux lèvres iniques; l’homme de mensonge écoute la langue malfaisante.
Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5 Railler le pauvre, c’est outrager celui qui l’a créé; qui se réjouit d’un malheur ne demeure pas impuni.
Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6 La couronne des vieillards, ce sont leurs petits-enfants; l’honneur des fils, ce sont leurs parents.
Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7 Un fier langage ne sied pas à l’homme vil, moins encore une langue mensongère à l’homme généreux.
Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8 Les présents sont comme une pierre magique pour qui les reçoit: de quelque côté qu’on se tourne, ils assurent le succès.
Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9 Qui veut se faire des amis jette un voile sur les offenses; les rappeler sans cesse, c’est diviser les amis.
Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10 Un reproche fait plus d’impression sur un homme intelligent que cent coups sur un fou.
Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11 L’Esprit de rébellion ne recherche que le mal, et c’est un ange cruel qui est déchaîné par lui.
Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12 Plutôt trouver sur sa route une ourse, à qui on a enlevé ses petits, qu’un fou en pleine folie!
Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13 Qui rend le mal pour le bien, le malheur ne bougera pas de sa demeure.
Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14 Le début d’une dispute, c’est comme une écluse qu’on ouvre: avant que la querelle éclate, cède la place.
Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15 Innocenter un coupable, condamner un juste, double abomination aux yeux de l’Eternel!
Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16 A quoi sert au fou d’avoir de l’argent en main pour acquérir de la sagesse? Il n’a pas d’intelligence.
K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17 En tout temps, l’ami est fidèle à son affection: il est naturellement un frère dans le malheur.
Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18 L’Homme dépourvu de sens engage sa parole et se porte garant à l’égard de son prochain.
Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19 C’Est aimer le péché que d’aimer les querelles; qui dresse haut sa porte cherche sa ruine.
Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20 L’Homme artificieux n’obtient pas le bonheur; qui manie une langue perfide tombe dans l’adversité.
Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21 Avoir pour fils un fou est une affliction; nulle joie pour le père d’un insensé!
Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22 Un cœur joyeux redresse le corps, un esprit abattu dessèche les membres.
Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23 Le pervers accepte des présents en secret pour faire dévier les règles de la justice.
Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24 La sagesse éclaire le visage de l’homme intelligent; les yeux du sot furètent jusqu’aux extrémités de la terre.
Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25 Un enfant sot est un chagrin pour son père, une cause d’amertume pour sa mère.
K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26 Certes, c’est une mauvaise action d’infliger une amende à l’innocent et des coups à des gens de bien en raison de leur droiture.
Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27 Etre ménager de paroles, c’est faire preuve de bon sens; l’homme intelligent garde son sang-froid.
Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28 Même le sot, s’il sait se taire, passe pour sage; pour intelligent, s’il sait tenir ses lèvres closes.
Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
