Proverbes 13
1 L’Enfant sage suit la morale de son père; mais le libertin n’écoute aucun reproche.
Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
2 L’Homme doit à l’usage de la parole le bien dont il jouit; les gens violents ne rêvent que violence.
Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
3 Mettre un frein à sa bouche, c’est sauvegarder sa personne; ouvrir largement ses lèvres, c’est préparer sa ruine.
Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
4 Le paresseux a l’âme remplie de désirs et n’arrive à rien; l’âme des gens actifs nage dans l’abondance.
Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
5 Le juste hait tout ce qui est mensonge; le méchant prodigue avanies et affronts.
Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
6 La vertu protège celui qui marche intègre la méchanceté perd les malfaiteurs.
Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
7 Tel fait le riche et n’a rien, tel fait le pauvre et possède une grande fortune.
Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
8 La richesse peut servir à l’homme à racheter sa vie, mais le pauvre est inaccessible à la menace.
Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
9 La lumière des justes répand une joyeuse clarté; la lampe des méchants est fumeuse.
Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
10 Rien de tel que l’arrogance pour engendrer des querelles; la sagesse est avec ceux qui se laissent conseiller.
Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
11 La richesse venue comme par un souffle va en diminuant; qui amasse poignée par poignée la voit s’augmenter.
Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
12 Une espérance qui traîne en longueur est un crève-cœur; un désir satisfait est un arbre de vie.
Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
13 Qui dédaigne un ordre en éprouve du dommage; qui respecte un commandement en est récompensé.
Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
14 L’Enseignement du sage est une source de vie: il éloigne des pièges de la mort.
Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
15 Un esprit bienveillant procure la sympathie; mais la voie des perfides est invariablement stérile.
Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
16 Tout homme avisé agit avec réflexion; le sot donne libre cours à sa folie.
Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
17 Un mandataire pervers tombe dans le malheur, le messager consciencieux est un bienfait.
Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
18 Qui abandonne la morale ne rencontre que misère et honte; qui tient compte des remontrances est honoré.
Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
19 Un désir qui se réalise est une joie pour l’âme; s’abstenir du mal fait horreur aux sots.
Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
20 Frayer avec les sages, c’est devenir sage; fréquenter les sots, c’est devenir mauvais.
Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
21 Le mal poursuit les pécheurs; le bien est la récompense des justes.
Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
22 L’Homme de bien transmet son héritage aux enfants de ses enfants, mais la richesse du pécheur est réservée au juste.
Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
23 Le champ bien cultivé du pauvre donne des vivres abondants; il en est qui se perdent par l’absence de toute règle.
Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
24 Ménager les coups de verge, c’est haïr son enfant; mais avoir soin de le corriger, c’est l’aimer.
Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
25 Le juste mange pour apaiser sa faim; mais le ventre des méchants n’en a jamais assez.
Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
