Proverbes 12
1 Qui aime la réprimande aime la science; mais qui hait les remontrances est un sot.
Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.
2 L’Homme bon s’attire la bienveillance de l’Eternel, l’homme artificieux sa réprobation:
Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.
3 On ne se maintient pas par l’iniquité; mais les justes jettent des racines inébranlables.
Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.
4 Une femme vertueuse est la couronne de son époux; une dévergondée, c’est la carie dans ses os.
Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.
5 Les justes ne rêvent que justice, les méchants ne combinent que tromperies.
Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.
6 Les méchants ne parlent que de dresser des embûches meurtrières; mais la bouche des justes ne s’applique qu’à sauver.
Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.
7 Une secousse, et les méchants ne sont plus! Mais la demeure des justes est stable.
Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.
8 En proportion de son intelligence, l’homme mérite des éloges; mais les cœurs obliques sont un objet de mépris.
Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.
9 Mieux vaut être dédaigné et posséder un esclave, que de faire le grand et manquer de pain.
Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.
10 Le juste a le souci du bien-être de ses bêtes; mais les entrailles des méchants ne connaissent pas la pitié.
Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.
11 Celui qui cultive sa terre a du pain à satiété; celui qui poursuit des frivolités manque de sens.
Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.
12 L’Impie convoite ce qui devient un piège pour les méchants; mais la racine des justes est généreuse en fruits.
Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.
13 Les lèvres criminelles constituent un piège funeste; mais le juste échappe à la peine.
Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.
14 L’Homme doit à l’usage de la parole le bien dont il jouit; on paie à chacun le prix de ses œuvres.
Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.
15 La voie de l’insensé paraît droite à ses yeux; mais écouter des conseils, c’est être sage.
Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.
16 Le sot, sur l’heure, manifeste son dépit; un habile homme sait dévorer un affront.
Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.
17 Celui qui est épris de loyauté expose fidèlement les faits; le témoin mensonger les dénature.
Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.
18 Il en est dont la parole blesse comme des coups d’épée, mais, le langage des sages est un baume bienfaisant.
Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.
19 La vérité est éternelle; le mensonge dure un clin d’œil.
Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.
20 Dans le cœur de ceux qui méditent le mal s’il n’y a que perfidie; chez ceux qui donnent des conseils salutaires, il n’y a que joie.
V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.
21 Aucune calamité ne surprend le juste; mais les méchants sont accablés de maux.
Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.
22 L’Eternel a horreur des lèvres mensongères; mais il aime ceux qui agissent avec loyauté.
Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.
23 Un homme avisé ne fait pas montre de son savoir; les esprits sots crient leur sottise.
Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.
24 La main diligente assure le pouvoir; la main négligente paie tribut.
Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.
25 Le souci abat le cœur de l’homme; mais une bonne parole y ramène la joie.
Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.
26 Supérieur à tous est le juste; les méchants suivent un chemin qui les égare.
Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.
27 La paresse évite de mettre son gibier sur le feu; mais l’activité est un trésor précieux pour l’homme.
Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.
28 Sur le chemin de la vertu se trouve la vie, et son sentier aboutit à l’immortalité.
Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.
