Job 8
1 Bildad de Chouha prit la parole et dit:
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 Combien de temps encore tiendras-tu ces discours, et les paroles de ta bouche seront-elles comme un vent impétueux?
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Dieu fait-il fléchir le bon droit? Le Tout-Puissant fausse-t-il la justice?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Si tes fils lui ont manqué, il les aura laissés succomber sous 'le poids de leur faute.
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 Mais si toi, tu te mets à la recherche de Dieu, si tu te tournes en suppliant vers le Tout-Puissant,
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 si tu es innocent et droit, ah! certes, sa bonté s’éveillera en ta faveur, il rendra la paix à la demeure qui abrite ta piété.
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 Humbles auront été tes débuts, mais combien brillant sera ton avenir!
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 Interroge, en effet, les générations primitives, fais appel à l’expérience de leurs ancêtres:
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 nous, nous ne sommes que d’hier et nous ne savons rien, car nos jours sur la terre ne sont qu’une ombre.
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 Eh bien! Ils t’instruiront, eux, ils te parleront et du fond de leur cœur ils tireront ce discours:
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 "Le papyrus pousse-t-il en l’absence de marais, le jonc se développe-t-il sans eau?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 A peine monté en tige, alors qu’il ne peut être coupé, il devient sec avant toute autre herbe."
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 Tel est le sort de ceux qui oublient Dieu: l’espoir de l’impie sera déçu.
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 Sa confiance sera brisée et son assurance n’est qu’une toile d’araignée.
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 Il s’appuiera sur sa maison, mais elle ne tiendra pas debout; il s’y cramponnera, mais elle ne résistera point.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Qu’il maintienne même sa sève sous les rayons du soleil et étende ses rejetons à travers son jardin;
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 que ses racines s’entrelacent autour du roc et percent jusqu’à la couche de pierres,
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 dès qu’on l’arrache de sa place, celle-ci le reniera en disant: "Je ne t’ai jamais vu!"
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Vois, c’est là le triomphe de sa destinée; d’autres pousseront sur ce même sol.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 C’Est que Dieu ne repousse pas l’homme intègre, pas plus qu’il n’accorde l’appui de sa main aux malfaiteurs.
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 Il finira pas remplir ta bouche de joie et tes lèvres de cris de victoire.
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 Tes ennemis seront couverts de honte: la tente des méchants ne sera plus.
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
