Job 6
1 Job reprit la parole et dit:
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 Ah! Si seulement on pesait mon chagrin, en mettant en même temps mon malheur dans la balance!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 Assurément, ils seraient plus lourds que le sable des mers; voilà pourquoi mes paroles sont pleines de trouble.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 C’Est que les flèches du Tout-Puissant m’ont transpercé, mon âme en a bu le venin. Les terreurs de Dieu sont rangées en bataille contre moi.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Est-ce que l’âne sauvage se met à braire en présence de l’herbe? Le bœuf mugit-il devant sa pitance?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Peut-on manger un mets insipide sans y mettre du sel? Trouve-t-on quelque saveur au blanc de l’œuf?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 Mon âme refuse d’y goûter; c’est pour moi comme une répugnante nourriture.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 Ah! Qui me donnera que ma demande soit agréée et môn espoir réalisé par Dieu?
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 Oui, que Dieu consente à me broyer, qu’il brandisse la main et me mette en pièces!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Il me resterait du moins cette consolation qui me ferait sauter de joie au fort de souffrances sans rémission de n’avoir pas renié les paroles du Très-Haut.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 Quelle est donc ma force pour que je reste dans l’attente? Quelle doit être ma fin pour que je prenne patience?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Ma force est-elle la force des pierres? Ma chair est-elle d’airain?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 N’Est-il pas vrai que je suis privé de tout secours, et que tout espoir de salut m’est arraché?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 A celui qui se consume de chagrin devrait aller la sympathie de ses amis, eût-il même renoncé à la crainte de Dieu.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 Mes amis, à moi, se montrent perfides comme un torrent, comme des cours d’eau pleins à déborder,
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 qui deviennent troubles par l’affluence des glaçons et grossissent par la fonte des neiges:
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 viennent les chaleurs, ils se réduisent à rien; quand le soleil brûle, ils s’évanouissent sur place.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 A cause d’eux, les caravanes se détournent de leur route, s’enfoncent dans le désert et y périssent.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 Les caravanes de Têma les cherchent du regard, les convois de Saba y mettent leur espoir.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 Mais ils sont déçus dans leur confiance; arrivés sur les lieux, ils sont pleins de confusion.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 Certes, c’est là ce que vous êtes devenus pour votre ami: à la vue de ma ruine, vous avez eu peur.
Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Vous ai-je donc dit: "Donnez-moi! Avec un peu de votre bien, gagnez quelqu’un en ma faveur;
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 et délivrez-moi de la main du persécuteur; du pouvoir des tyrans affranchissez-moi!"
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Instruisez-moi, et je garderai le silence; expliquez-moi en quoi j’ai erré.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 Qu’elles sont pénétrantes les paroles de la vérité! Mais que prouvent vos arguments à vous?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Prétendez-vous critiquer des mots? Mais dans l’air se dissipent les discours d’un désespéré!
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 L’Orphelin lui-même, vous seriez capables de le prendre comme enjeu, comme vous trafiqueriez de votre ami.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Maintenant donc, daignez vous tourner vers moi: je ne saurais vous mentir en face.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Oui, revenez de grâce, que l’injustice ne s’accomplisse pas; encore une fois, revenez, mon innocence sera manifeste.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Y a-t-il quelque iniquité sur mes lèvres? Mon palais ne sait-il pas discerner ce qui est mal?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
