Job 4
1 Eliphaz de Têmân prit la parole et dit:
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Si l’on essaie de te répliquer, tu en seras peut-être contrarié; mais qui peut contenir ses paroles?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Certes, tu as fait la leçon à bien des gens; des bras qui tombaient de lassitude, tu les fortifiais.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Tes paroles relevaient celui qui trébuchait, les genoux qui chancelaient, tu les raffermissais.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 Et maintenant que le malheur te visite, tu te décourages; il met la main sur toi, et tu es consterné!
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Ta piété n’est-elle pas pour te donner confiance? L’Intégrité de ta conduite n’est-elle pas ton espoir?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Songes-y donc: est-il un innocent qui ait succombé? Où est-il arrivé que des justes aient péri?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 Pour moi, j’ai observé ce fait: ceux qui cultivent l’iniquité et sèment le mal les récoltent.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 Un souffle de Dieu les fait périr, le vent de sa colère les anéantit.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 Que le lion rugisse, que le fauve pousse des hurlements: les dents du lionceau sont brisées.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 La bête féroce périt, faute de proie, et les petits de la lionne sont dispersés.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Quant à moi, il m’est venu une révélation furtive: mon oreille en saisit un léger murmure.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 Ce fut dans le flot de pensées qu’apportent les visions nocturnes, alors qu’un lourd sommeil pèse sur les hommes.
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 Je me sentis envahi par la terreur et le frisson; tous mes os en frémirent de peur.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Un souffle effleura ma face, et les poils se hérissèrent sur ma chair.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 Une figure, dont les traits m’étaient inconnus, se tint là sous mes yeux, et j’entendis 'le faible son d’une voix:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 "L’Homme me fut-il dit peut-il être juste devant Dieu? Le mortel peut-il être pur au gré de son Créateur?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Mais il ne se fie même pas à ses serviteurs; jusque dans ses anges il constate des défaillances!
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 Que sera-ce des hommes, habitants de maisons d’argile, qui ont leurs fondements dans la poussière, et qu’on foule aux pieds comme un ver?
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Du matin au soir, ils se trouvent écrasés; sans qu’on y fasse attention, ils périssent à jamais.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Ah! Le fil qui les soutenait est rompu: ils meurent, sans avoir acquis la sagesse!
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
