Job 39
1 Connais-tu le temps où enfantent les chamois des roches? Le temps où les biches mettent bas, l’as-tu observé?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Peux-tu compter les mois de leur grossesse? Sais-tu l’heure de leur délivrance?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Elles s’accroupissent, émettent leur portée et se débarrassent de leurs douleurs.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Leurs petits gagnent en force, grandissent en plein air, ils partent et ne reviennent plus vers elles.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Qui a lâché l’onagre en liberté? Qui a dénoué les liens de l’âne sauvage,
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 à qui j’ai assigné le désert pour demeure et les plaines salées pour habitation?
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Il se rit du tumulte de la cité, il n’entend pas les cris d’un maître.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 Il explore les montagnes pour trouver son pâturage et se met en quête, de n’importe quelle verdure.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Le buffle consent-il à te servir? Passera-t-il la nuit à ton râtelier?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 L’Attacheras-tu au sillon par une corde, ou ira-t-il hersant les vallées derrière toi?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Te fieras-tu à lui, parce que grande est sa force? Lui abandonneras-tu le soin de ton travail?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Compteras-tu sur lui pour rentrer ton grain, pour recueillir le produit de ton aire?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 L’Autruche bat joyeusement des ailes: si seulement ses ailes et ses plumes étaient tendrement fidèles!
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 Car elle abandonne ses œufs à la terre et les laisse chauffer sur le sable,
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 oubliant qu’un pied peut les fouler et la bête des champs les écraser.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Elle est dure pour ses petits, comme s’ils lui étaient étrangers: sa peine aura été en pure perte, et elle n’en a pas de regret.
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 C’Est que Dieu lui a refusé la sagesse et ne lui a pas départi de l’intelligence.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Mais quand elle se dresse pour prendre son élan, elle défie chevaux et cavaliers.
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Est-ce toi qui donnes la vigueur au cheval, qui garnis son cou d’une crinière flottante?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Est-ce toi qui le fais bondir comme la sauterelle? L’Éclat de son ébrouement inspire l’effroi.
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Il creuse le sol et, tout joyeux de sa force, il s’élance vers la mêlée.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Il se rit de la crainte, il ne tremble ni ne recule devant l’épée.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Sur son dos résonnent le carquois, la lance étincelante et le javelot.
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 D’Impatience et de colère, il dévore l’espace; il ne se possède plus lorsque sonne le clairon.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Au coup de trompette, il dit: "Ah!" Et de loin il flaire la bataille, la voix tonnante des chefs et les cris des combattants.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Est-ce par un effet de ton intelligence que l’épervier prend son essor et déploie ses ailes vers le Midi?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Est-ce par ton ordre que l’aigle s’élève et va nicher dans les hauteurs?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Il fait du rocher sa demeure et se gîte sur la dent des montagnes et les pics escarpés.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 De là il guette la proie ses regards portent au loin.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Ses aiglons se gorgent de sang partout où il y a des cadavres, il est présent.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
