Job 36
1 Elihou, poursuivant, dit:
Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Accorde-moi un peu d’attention, et je t’instruirai; car il reste encore des arguments en faveur de Dieu.
Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 Je tirerai ma science de loin, et j’établirai l’équité de mon Dieu.
Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 Car certes, mes paroles ne sont pas mensongères: c’est quelqu’un aux connaissances sûres qui est devant toi.
V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Vois, Dieu est puissant et il ignore le dédain; il est souverain par la force de la raison.
Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Il ne laisse point vivre le méchant, mais il fait triompher le bon droit des pauvres.
Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Il ne détourne pas les yeux des justes, qu’il met de pair avec les rois sur le trône: il les installe solidement et les fait grandir.
Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Que s’ils sont enchaînés dans les fers, pris dans les liens de la misère,
Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 et qu’après leur avoir représenté leurs actes et leurs péchés, fruits de l’orgueil,
Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 il ouvre leur oreille à la réprimande et les exhorte à revenir de l’iniquité,
A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 s’ils écoutent et se soumettent, ils achèveront leurs jours dans le bonheur et leurs années dans les délices.
Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 Mais s’ils n’écoutent point, ils finiront pas l’épée et périront faute d’intelligence.
Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Pervers de cœur, ils manifestent de la colère, refusent d’implorer Dieu quand il les charge de chaînes.
Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 Aussi leur âme périt-elle en pleine jeunesse, leur vie s’éteint comme celle des infâmes libertins.
Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Mais le malheureux, il le sauve par sa misère même, et par la souffrance il ouvre son oreille aux conseils.
Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 Aussi bien, il te fera passer de l’étreinte de l’adversité en un lieu spacieux, où n’existe nulle gène, et ta table sera couverte de mets succulents.
A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Si tu as subi pleinement le châtiment du méchant, c’est que châtiment et justice sont une force.
Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Crains donc que le dépit ne t’attire de nouveaux coups; ne te laisse pas égarer par la grandeur de la rançon.
Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Dieu peut-il priser assez tes cris suppliants pour t’épargner souffrances et durs efforts?
Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 N’Aspire point à la nuit, où les peuples sont enlevés de leur place.
Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Garde-toi de te laisser aller au mal, car tu sembles le préférer à la souffrance.
Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Vois, Dieu est sublime dans sa force: existe-t-il un guide comme lui?
Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Qui lui dicte la voie qu’il doit suivre? Qui lui dira: "Tu commets des injustices?"
Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
24 Prends à cœur d’exalter son œuvre, que les humains célèbrent par leurs chants.
Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Les hommes l’admirent, le mortel la contemple de loin.
Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Oui, Dieu est grand: nous ne pouvons le comprendre; le nombre de ses années est incalculable.
Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 Il attire les gouttes d’eau qui, à la suite de son brouillard, se résolvent en pluie.
On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 Les nuages en ruissellent et s’épandent sur la foule des humains.
Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 Sait-on seulement comprendre le déploiement des nuées, le fracas de son pavillon?
(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Vois, il s’enveloppe de sa lumière et il en couvre les profondeurs de cet océan de nuages.
Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 Car il se sert d’eux pour juger les peuples ou leur donner de la nourriture en abondance.
Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Il recouvre ses mains de flammes, qu’il dirige contre les rebelles.
Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Il révèle sa présence par son tonnerre, Instrument de colère contre les présomptueux.
Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
