Job 31

1 J’Avais fait un pacte avec mes yeux: comment aurais-je porté mes regards sur une jeune fille?

Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

2 Quel lot eussé-je attendu de Dieu là-haut, quel sort du Tout-Puissant dans les régions suprêmes?

Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

3 Le malheur n’est-il pas réservé au malfaiteur, l’infortune aux artisans d’iniquités?

Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

4 N’Observe-t-il pas mes voies? Ne compte-t-il point mes pas?

Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

5 Est-ce que je me comportais avec fausseté, mes pieds couraient-ils au mal?

Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

6 Qu’il me pèse donc dans de justes balances, et Dieu reconnaîtra mon intégrité.

Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

7 Si mes pas ont dévié du bon chemin, si mon cœur s’est laissé entraîner par mes yeux, si quelque taché souille mes mains,

Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

8 eh bien! Qu’un autre mange ce que je sème, que mes rejetons soient déracinés!

Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

9 Si mon cœur a été séduit par une femme, si j’ai fait le guet à la porte de mon prochain,

Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

10 que ma propre femme tourne la meule pour un autre! Que des étrangers aient commerce avec elle!

Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

11 Car t’eût été une infamie, un crime puni par les juges,

Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

12 un feu dévorant jusqu’à la perdition, ruinant jusqu’à la racine toute ma récolte.

Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

13 Ai-je fait fi du droit de mon esclave et de ma servante, dans leurs contestations avec moi?

Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

14 Et qu’aurais-je fait si Dieu fût intervenu, qu’aurais-je répondu s’il m’eût demandé des comptes?

Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

15 Celui qui m’a formé dans les entrailles maternelles ne l’a-t-il pas formé aussi? N’Est-ce pas le même auteur qui nous a organisés dans la matrice?

Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?

16 Ai-je refusé la demande des pauvres, fait languir les yeux de la veuve?

Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

17 Ai-je mangé, moi seul, mon pain, sans que l’orphelin en eût sa part?

A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

18 Au contraire, dès ma jeunesse, il a grandi avec moi comme avec un père; dès le sein de ma mère, je fus le guide de la veuve.

Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

19 Ai-je jamais vu un déshérité privé de vêtements, un indigent n’ayant pas de quoi se couvrir,

Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

20 sans que ses reins eussent occasion de me bénir, sans qu’il fût réchauffé parla toison de mes brebis?

Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

21 Ai-je brandi la main contre l’orphelin, en me voyant des appuis à la Porte?

Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

22 Plutôt mon épaule aurait été arrachée à l’omoplate, et mon bras se fût détaché de l’humérus.

Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

23 Car je redoute le châtiment infligé par Dieu, je ne saurais résister à sa grandeur.

Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

24 Ai-je mis ma confiance dans l’or, ai-je dit au métal fin: "Tu es mon espoir?"

Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

25 Me suis-je réjoui de posséder de grandes richesses, d’avoir mis la main sur d’immenses trésors?

Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

26 Est-ce qu’en voyant briller le soleil, la lune cheminer avec majesté,

Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

27 mon cœur a été secrètement séduit, et ai-je présenté ma main aux baisers de ma bouche?

Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

28 Cela aussi eût été un crime capital, car j’eusse renié le Dieu fort d’en haut.

I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

29 Ai-je triomphé de la ruine de mes ennemis, exulté de joie lorsque le malheur l’atteignait?

Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

30 Jamais je n’ai induit mon palais en faute, en demandant sa mort par des imprécations.

Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

31 Est-ce que les hôtes de ma maison n’ont pas dit: "Ah! Est-il quelqu’un qui ne soit nourri à satiété de ses aliments?"

Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

32 Jamais l’étranger n’a passe la nuit dans la rue, j’ouvrais ma porte au voyageur.

Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

33 Ai-je dissimulé mes fautes comme les gens vulgaires, renfermé mes méfaits dans le secret de ma conscience?

Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

34 Ai-je eu peur de la grande foule, redouté le mépris des familles au point de rester coi, sans franchir le seuil de ma porte?

A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

35 Ah! Que n’ai-je quelqu’un qui m’écoute! Voici ma signature: que le Tout-Puissant me réponde! Que mon adversaire rédige son mémoire!

Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

36 Je le porterais sur mon épaule, je m’en parerais comme d’une couronne.

Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

37 Je lui détaillerais le nombre de mes pas, je l’aborderais comme un prince.

Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

38 Est-ce que mes terres crient vengeance contre moi, et leurs sillons se répandent-ils ensemble en larmes?

Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

39 Est-ce que j’en ai dévoré le produit, sans le payer de mon argent? Ai-je arraché des plaintes aux légitimes propriétaires?

Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

40 Si oui, que les ronces y poussent au lieu de froment, et au lieu d’orge l’ivraie! Ici se terminent les paroles de Job.

Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.