Job 22
1 Eliphaz prit la parole et dit:
A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Est-ce à Dieu que l’homme rend service? C’Est lui-même que sert le sage.
Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3 Qu’importe au Tout-Puissant que tu sois juste? Quel profit pour lui, si tu mènes une, conduite sans reproche?
Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Serait-ce en raison de ta piété qu’il te châtie et entre en jugement avec toi?
Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5 Certes, il faut que ta perversité soit grande et innombrables tes méfaits.
Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 Car, sans motif, tu confisquais le bien de tes frères et dépouillais les gens de leurs vêtements jusqu’à les mettre à nu.
Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7 Tu ne donnais pas d’eau à boire à l’homme altéré, à l’affamé tu refusais du pain.
Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8 L’Homme à poigne serait-il seul maître de la terre? Celui qui a du crédit aurait-il seul le droit de l’occuper?
Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9 Les veuves, tu les congédiais les mains vides, et les bras des orphelins étaient brisés par toi.
Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10 C’Est pourquoi tu es environné de pièges et assiégé de terreurs subites.
A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11 Ou bien ce sont des ténèbres qui masquent ta vue, un déluge d’eaux qui te recouvre.
Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12 Dieu, dans ta pensée, n’est-il pas relégué dans les hauteurs célestes? Tu es frappé de l’éloignement des étoiles qui sont à une si grande distance!
Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13 Et tu dis: "Qu’est-ce que Dieu peut savoir? Exerce-t-il sa justice à travers la brume épaisse?
Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 Les nuages lui forment une retraite mystérieuse, l’empêchant de voir, et il ne fait que parcourir la circonférence des cieux!"
Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 Prétends-tu donc suivre l’antique route que foulaient les hommes d’iniquité,
Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16 qui étaient emportés avant le temps, et dont les fondements ressemblaient à un torrent qui s’écoule,
Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17 qui disaient à Dieu: "Laisse-nous!" Car que pouvait bien faire contre eux le Tout-Puissant?
Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18 C’Est pourtant lui qui avait rempli leurs maisons de bien-être! (Puisse le conseil des méchants être loin de moi! )
On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 Les justes ont été témoins de leur ruine et s’en sont réjouis; l’homme honnête s’est raillé d’eux:
Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 "Eh bien, disaient-ils, nos adversaires sont anéantis, le feu a dévoré leurs biens!"
Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21 Ah! De grâce, réconcilie-toi avec Dieu, et tu vivras en paix; par là le bonheur renaîtra pour toi.
Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22 Accueille donc renseignement émanant de sa bouche, et dépose ses paroles en ton cœur.
Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23 Reviens au Tout-Puissant et tu seras restauré, éloigne l’injustice de ta tente.
Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24 Jette à la poussière ton métal précieux, et aux cailloux des torrents ton or d’Ophir!
Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25 Et le Tout-Puissant sera pour toi un amas de trésors, un monceau d’argent.
Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26 Car alors tu trouveras tes délices dans le Tout-Puissant, et tu pourras relever ton front vers Dieu.
A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27 Tu l’invoqueras et il t’entendra, et tu t’acquitteras de tes vœux.
Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28 Tu formeras des projets et ils s’accompliront en ta faveur, la lumière brillera sur tes routes.
Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29 On voudra t’abaisser, mais tu diras: "Debout!" Car Dieu vient en aide à qui baisse humblement les yeux.
Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30 II sauvera même celui qui n’est pas sans faute; oui, celui-ci sera sauvé par la pureté de tes mains.
Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
