< Job 17 >

1 Mon âme est meurtrie, mes jours s’éteignent, la tombe m’attend.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Ne suis-je pas en butte à des moqueries? Mes yeux ne sont-ils pas constamment témoins de leurs perfidies?
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Ah! De grâce, accorde-moi ta caution! Sois toi-même mon garant vis-à-vis de toi qui voudrait s’engager pour moi?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 Car tu as fermé leur cœur à la raison; aussi ne les laisseras-tu pas triompher.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 Pour une part de butin on trahit des amis, de sorte que les yeux de leurs enfants se consument de misère.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 On a fait de moi la fable des nations; je suis l’homme à qui on crache au visage.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 Mes yeux sont éteints par le chagrin, et tous mes organes sont comme une ombre.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Les gens de bien en sont stupéfaits, et l’innocent en est révolté contre l’impie.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 Cependant le juste persiste dans sa conduite, et celui qui a les mains pures redouble d’énergie.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 Quant à vous, retournez-vous donc tous contre moi, venez! Je ne trouverai pas un sage parmi vous.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 Mes jours ont fui, mes projets sont ruinés, ces trésors de mon cœur.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 De la nuit ils veulent faire le jour, ils disent la lumière plus proche que les ténèbres.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13 Si je n’attends plus d’autre demeure que le Cheol, si j’ai étendu ma couche dans la région des ombres; (Sheol h7585)
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 si je dis au tombeau: "Tu es mon père!" et à la vermine: "Tu es ma mère et ma sœur"
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 où donc est mon espérance? Mon espérance, qui peut la voir?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
16 Elle a sombré jusqu’au fond du Cheol, si toutefois le repos est assuré dans la poussière. (Sheol h7585)
Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. (Sheol h7585)

< Job 17 >